Mischling zaujal svět už pro způsob, kterým Konar běh dní v tzv. „lidské ZOO“ popisuje. Dosud jsme totiž byli zvyklí se s experimenty lékaře Mengeleho potkávat v literatuře faktu. Affinity Konar však prostřednictvím vyprávění o Staši a Perle, dvojici mladičkých dvojčat, utváří příběh, na němž život „s Mengelem“ zachytí ještě mocněji, než jsme doposud byli zvyklí.
Těžiště spočívá v popisech situací z úst Staši, která v průběhu románu o svou sestru Perlu přijde. Neví, zda nadobro (nepřipouští si takovou možnost), neví, co to s ní vlastně může nakonec udělat. Obě jako by byly pouze jednou jedinou osobou, samotná Staša chvílemi váhá, která ze vzpomínek či vlastností se pojí více s ní, nebo více s její sestrou. Nejen proto, že Staša je ještě dítě, ale i vzhledem k faktu, že je uvězněna v místě, které opustil Bůh, se její vyprávění stává chvílemi natolik niterné, ovlivněné jejími emocemi, až hraničí s nepříjemným blouzněním při horečkách.
Mischling si získal velkou pozornost zcela oprávněně. A to nejen kvůli svému tématu, ale i díky literárnímu stylu Affinity Konar. Její rukopis umí být chvílemi tak křehký, krásný, že věty si dost možná budete číst opakovaně, pomalu, jako báseň. Hned vzápětí však bez uzardění (a nutno říci také bez zveličování a patosu) vrhne na křehkost stín, tahá nás do hlubin pekla, zadírá se, je nepříjemný. Čtení románu se tak stává spíše procházkou po několika málo místech tábora v Osvětimi, z nichž jde strach, především však beznaděj…
Na straně druhé Mischling, ač vesměs velmi tragický, nevyhladil ze svých pórů právě onu naději, že život má smysl – a že nemusí znamenat pouze samotné přežití, ale i něco víc, něco, co nás dost možná časem znovu očistí. Dobro, které se někde právě nyní schovalo, zraněné, ale sbírá síly a léčí se, aby si pro ty, kteří pod Mengelem nezahynou, přišlo.
Proto číst Mischling znamená uvrhnout se do ponurého toku vyprávění, na jehož vyústění však čeká katarze. A ta má naději nás duchovně posílit.
Hodnocení: 85 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář