Alyssa Gardnerová ví, že není tak úplně normální šestnáctiletá holka, co ráda jezdí na skejtu a je zamilovaná do svého kamaráda Zacha, který bydlí hned vedle a kdovíproč chodí s holkou, co si nevidí ani na špičku nosu. Slyší hlasy květin a všeho hmyzu, povídají si s ní a nechtějí jí dát pokoj. Al se snaží jejich hlásky zastavit například tak, že z jejich mrtvých těl vytváří umělecké mozaiky. Ví, že se u ní nejspíš začíná projevovat rodinné šílenství, které postihlo i její matku, ale odmítá se nechat zavřít na zbytek života do sanatoria. Naprosto stačí, že šílenství její matku ovládlo natolik, že nedokáže normálně vést konverzaci, či jíst jinak než z malých šálků.
Brzy se ale ukáže, že její šílenství není vlastně vůbec šílenstvím. Opravdu rozumí hmyzu i květinám, jen musí přijít na to, proč se jí neustále ukazuje velká modročerná můra a navádí ji malými krůčky k odhalení tajemství, které celou její rodinu provází už generace. Alyssa se tak stejně jako Alenka z pohádky dostane do Říše divů, jen se nestačí divit tomu, jak moc se podzemní říše pohádkové verzi nepodobá. Je teď na ní, aby ze své rodiny sejmula pokrevní kletbu a osvobodila sebe i svou matku.
Průvodcem jí je Morfeus, můří společník z dětství, na něhož již dávno zapomněla, ale on na ni ne. Vždy jí strážil sny a snažil se ji připravit na její budoucí úděl. Jako by toho už tak Al neměla až nad hlavu, do Říše divů za zrcadlem se s ní dostal i Zach a vypadá to, že ani ona mu není zase až tak lhostejná…
Šepotání je všechno, co jste si představovali, a všechno, co jste si ani představit nedokázali. Společně s hlavní hrdinkou se vracíme zpátky do Říše divů, abychom zjistili, že Lewis Carroll byl ve skutečnosti rodinný přítel rodiny Liddellových a svou pohádku napsal na základě vyprávění malé Alenky, která se do podzemní říše opravdu dostala, ale veškeré děsivé události a morbidní vzezření obyvatel říše z mysli spíše vytěsnila a krapet si je přikrášlila.
Z celé knihy je výrazně cítit inspirace nedávným Burtonovým filmem věnujícím se osudu Alenky, která se vrátí do Říše divů, aby pomohla jejím obyvatelům vyhrát válku. Sama autorka v knize film zmiňuje a říká, že se stal její velkou inspirací. Ostatně pokud jste film viděli, nejspíš vám ani nebude vadit až do jak velkých a morbidních detailů občas příběh zabíhá. Přiznám se, že občas toho na mě bylo až moc a raději jsem přeskočila v ději dál, než abych dokolečka četla, jak někomu z kostí upadává maso nebo kolik očí, chapadel, jazyků má.
Tuhle přehnanou morbidnost vnímám jako jedno z větších mínusů knihy, která se ovšem jinak čte naprosto skvěle. Od začátku do konce se rozhodně nenudíte a čekáte, jak celá tahle lapálie skončí. Hlavní hrdinka je sympatická, milá a lehce naivní. V průběhu příběhu se z ní stane ale osoba, která se o sebe dokáže postarat a nenechá si motat hlavu. Ačkoliv Morfeus je jedna velká neznámá a hlavu jí plete velice rád. Nehledě na to, že má prý svůdný britský přízvuk. Milenecké trio uzavírá hrdinný Zach, který nemůže Morfeovi přijít na jméno a jediné, co mu leží na srdci, je Al. Společně tvoří jen vrchol celé maškarády, která na vás v Říši divů čeká.
Samotná obálka vás ke čtení přímo láká, proto byste neměli příliš dlouho otálet a po knize sáhnout. Rozhodně neprohloupíte. A třeba se pak i vy ve snech začnete dostávat do Říše divů, z níž se vám nebude chtít jít domů.
Hodnocení: 80 %
Autorka: Petra Sýkorová
Napsat komentář