Těžko se píše recenze na knihu, která vás totálně dostane. Knihu, jíž po celou dobu čtení žijete, buší vám srdce, jako byste to všechno prožívali sami, nevnímáte svět okolo sebe. A tento stav ve vás přetrvává i několik minut poté, co knihu odložíte. Nemáte v ruce jedinou výtku, nedokážete říct, která pasáž se vám líbila nejvíc, nemůžete se rozhodnout, jestli jste si zamilovali víc Achillea nebo Patrokla. To jsou dvě hlavní postavy. Přátelé na život a na smrt, společníci, co se potkali jako malí kluci, vyrostli spolu a zamilovali se do sebe. Ano, autorka se se slavnou předlohou nijak nepáře: Achilleus a Patroklos jsou v jejím příběhu milenci. Milenci, jejichž lásce nepřeje Achilleova matka bohyně Thetis ani osud, do jehož spárů se slavný hrdina nechá dobrovolně chytit.
Všechno to začíná ve chvíli, kdy je princ Patroklos vyhnán otcem, který ho nikdy neměl rád, nikdy si ho nevážil a nevěřil, že z něj kdy co vyroste. Ponížený chlapec se dostane do opatrovnictví krále Pelea, jehož slavný syn a polobůh Achilleus jej od prvního setkání fascinuje a vyvolává v něm závist i neskonalý obdiv. Od chvíle, kdy se oba chlapci spřátelí, začíná Patroklovi nový život po boku člověka, pro kterého by neváhal položit život. Udiven a okouzlen tím, jak je božskému Achilleovi drahý.
Patroklos s Achilleem spolu vyrůstají na královském dvoře, později se vzdělávají v horách u kentaura, jenž kdysi vychoval slavné řecké hrdiny. Trojská válka, která přijde a již čtenář očekává s každou stránkou, se zdá být ve stínu stromů a ukradených chvilek mladých milenců nekonečně vzdálená. A vůbec nevadí, že si na ni v příběhu musíme počkat. Na to vygradování celého děje, na tu krutě oslňující třešničku na vynikajícím vyprávění, na ten vrchol hory, který vám vezme dech, pohltí vás a vycucne z vás veškerou naději na to, že by to přece jen nemuselo dopadnout tak, jak to dopadne. Jak to dopadnout musí.
Autorka knihy Madeline Millerová je milovnicí Iliady a vůbec starořeckých mýtů. Své vášni věnovala celý svůj dosavadní život, vystudovala řečtinu, později ji také vyučovala. Román Achilleova píseň psala deset let a je třeba říci, že ho vypilovala k dokonalosti. Z textu přímo čiší to okouzlení dobou, příběhy bohů i polobohů, ta láska k řecké klasice, kterou se svou adaptací snaží přiblížit současnému čtenáři. Upřímně – nevím, jestli mě autorka nalákala k četbě Homéra. Ale Achilleovu píseň bych si ještě jednou, dvakrát dala. Asi to udělám. Začnu zase od začátku. Už se nemůžu dočkat, až otočím první stránku…
Hodnocení: 100 %
Autorka: Gabriela Manová
Napsat komentář