Každý jistě velmi dobře zná pocity jako jsou hněv, frustrace, smutek, nenávist či závist. Stejně tak si myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že všichni by se prožívání těchto emocí milerádi vzdali a raději si užívali dny prozářené radostí a štěstím.
Douglas Abrams se pustil do nesnadného úkolu zjistit, jaký fígl na to mají dva duchovní vůdci současnosti, oba nositelé Nobelovy ceny míru a živoucí symboly boje za lepší svět. Jedním z nich je Tändzin Gjamccho, 14. tibetský dalajláma, který ve svém životě zažil mnohá příkoří, od vyhnanství z Tibetu, odtržení od rodiny a přátel až po sledování rozpadu jeho milované rodné země. I přesto z něj dobrá nálada jen čiší. Druhou zmíněnou osobou je jihoafrický arcibiskup Desmond Mpilo Tutu, bojovník proti apartheidu, kterého život těžce zkoušel v podobě závažných chorob už od nejútlejšího dětství a který si stejně tak uchovává pozitivní naladění.
Oba již mají většinu života za sebou, a proto se rozhodli předat své vědomosti a zkušenosti ohledně prožívání veselého a hlavně smysluplného života ostatním. Kniha radosti vznikla za arcibiskupovy návštěvy v indické Dharamsale, současném sídle dalajlámy, k příležitosti osmdesátých dalajlámových narozenin. Kromě sfoukávání svíček na dortu měli tito ctihodní muži naplánováno několik dní rozhovorů, které vedl právě Douglas Abrams. Za přívětivé atmosféry rozebrali současné vykořenění a zaslepenost lidstva, které končí v osamělosti a odcizení a nakonec vede k depresi a smutku. Oba se ale shodnou, že na to je velmi prostý lék. Lidé jsou tvorové společenští a bez lásky usychají jako květina bez vody a právě láska k sobě samým i k ostatním je údajně tím svatým grálem, který jednou spasí svět. S tím souvisí další povznášející pocity jako je pokora, odpuštění, veselí a také prostý humor. Nebrat příliš vážně sebe ani život. Oprostit se od lpění na materiálních statcích, neboť postavení ani úspěch, ač nesmírně lákavé, šťastný život nezaručí. Zní to sice jako sbírka klišé, ale je to ta nejryzejší pravda.
Kniha radosti je vlastně přepis tohoto setkání a zároveň hluboká úvaha nad rozebíranými tématy. Ač jsou to myšlenky závažné, kniha se čte lehce. Nedozvíte se sice nic objevného ani nečekaného, jen vám hezky naservíruje to, co víte už dávno, jen si to stále nechcete přiznat a v každodenním životě je snadné na to zapomenout. Při čtení si velmi rychle uvědomíte, že předkládané názory rezonují s vaším podvědomím a vy v hloubce duše tušíte, že tito svatí muži mají pravdu.
Oba se shodují, že emoce i mysl potřebují trénink, tak se v závěru dočkáme několika praktických rad, jak radosti a spokojenosti dosáhnout v běžném životě. Ostatně, trocha meditace a zpomalení v dnešní stresujícím světě není nikdy na škodu. Pokud máte pocit, že se emočně točíte v bludném kruhu, váš duchovní život potřebuje trochu popostrčit a zároveň sezení u psychologa nebo skok rovnýma nohama do náboženského vyznání kteréhokoli druhu pro vás není to pravé, možná to je právě Kniha radosti, která vám pomůže naprogramovat mysl tím správným směrem. A jestli ne, tak vás alespoň dostatečně inspiruje k zamyšlení nad sebou samým.
I přes hrůzy, které každý den vídáme zprávách, se zdá, že je možné prožít naplněný a šťastný život, alespoň tibetský dalajláma a arcibiskup Desmond Tutu jsou o tom skálopevně přesvědčeni. A komu jinému bychom měli věřit než jim?
Hodnocení: 80 %
Autorka: Monika Riesová
Napsat komentář