A řeč není jen tak o nějakých ženách. Mám na mysli takové ženy, které oněm mužům vstoupí do života, zanechají v něm nesmazatelnou stopu a stejně náhle jako se objevily i zmizí. O nich a o tom, jaké je tyto ženy ztrácet, píše Murakami v souboru hořkosladkých povídek.
Herec Kafuku miluje jízdu ve svém žlutém kabrioletu. Nezná většího odpočinku, než když může jet v autě se staženou střechou a dívat se na nebe. Poté, co přijde o řidičský průkaz, nepřistoupí na fakt, že by měl najednou využívat hromadnou dopravu a najme si řidičku. Něco v ní na něj zapůsobí natolik, že jí začne vyprávět o své zemřelé ženě a o otázkách, na které už odpověď nikdy nedostane.
Kamarádi Kitaru a Tanimura byli vždycky trochu zvláštní. Jeden se narodil a vyrůstal v Tokiu, ale navykl si používat výhradně kansajský dialekt, druhý přesně naopak. Tahle jejich odlišnost, tahle touha stát se někým jiným, je dala dohromady. Když však Kitaru projeví nezvyklé přání a požádá Tanimuru, aby se začal scházet s jeho dívkou (jelikož on sám na ni nemá čas), netuší, jak moc budou oba dva jeho rozhodnutí litovat.
A někdy ztratit jednu ženu znamená ztratit všechny ženy…
Plastický chirurg Tokai se díky své profesi denně seznamuje se spoustou krásných žen. Užívá života jako svobodný mládenec a svou přízeň rozděluje pravidelně mezi několik milenek, které postupně přicházejí a zase odcházejí z jeho života. Tomu on rozumí a nemá jim to za zlé, chová k těmto ženám úctu, a když je čas nechat je jít, popřeje jim do života to nejlepší. Takové žití mu naprosto vyhovuje do doby, než se poprvé upřímně a silně zamiluje.
Habara žije prostý život, který mu zpestřuje jen jeho poměr s hospodyní. Pokaždé, když spolu leží v posteli, vypráví mu Šeherezáda, jak si ji sám pro sebe nazývá, neuvěřitelné příběhy. Její přítomnost je pro něj tak důležitá, že musí neustále přemýšlet nad tím, jak moc se bojí, že o ni přijde.
Kino přistihne svou ženu při nevěře a rozhodne se začít znovu a jinde. S pomocí tety si otevře útulný bar, který mu přinese samé podivné zážitky.
Jedině muži, kteří nemají ženy, chápou, jak bolestné je být bez ženy, jak to rve srdce.
Kniha Muži, kteří nemají ženy se točí především kolem ztráty a odloučení. Přestože se v roli vypravěčů objevují výhradně muži, jsou to ženy, které jsou skutečnými protagonisty těchto příběhů. A bývají opět typicky murakamiovské – odměřené a podivínské. Když odejdou, nevíme, jestli to není už napořád…
Murakami má svůj specifický styl, který bezpečně poznáte. Svou náklonnost k západní kultuře dává do knih, jak jen může. Rád se zabývá tématem nevěry, v jeho příbězích nechybí kočky, běhání a v neposlední řadě dobrá hudba. Ta se objevuje jak v povídce Kino, tak v Yesterday – jeho obliba Beatles je už od Norského dřeva zcela zřejmá.
Že má Murakami svoje stereotypy rád, dokazuje i jeho povídka Zamilovaný Samsa, která je poctou Kafkově příběhu. Děj se odehrává v Praze během obsazení armádou a Gregor Samsa se zde probouzí s myšlenkou, že by měl být něčím jiným než člověkem. Blízký vztah k česko-německému spisovateli ukazují i další Murakamiho díla, např. Kafka na pobřeží.
Příběhy Mužů, kteří nemají ženy se lehce čtou a mají spád, na vysvětlení nejasností však nečekejte. Murakami rád nahrazuje fakta emocemi. O postavách a jejich příbězích ale budete přemýšlet a pokusíte se jim rozumět. Autor se v člověku snaží co nejpřesněji probudit pocity, kterými si daný člověk musel projít, ukazuje nám, jak je chápat a jak myslet jako oni.
Haruki Murakami je právem považován za jednoho z nejvýznamnějších japonských spisovatelů současnosti. Pokud jste s ním ještě neměli tu čest, tahle kniha je pro začátek velmi dobrá volba.
Hodnocení: 85 %
Autorka: Klára Hausteinová
Napsat komentář