Představte si pestrobarevný svět „šedesátek“ minulého století. Hudba, krátké sukně, slušivé pánské obleky a nablýskané velké káry. Ale také cihlové londýnské čtvrti, kudy se bezpečně můžete projít, pakliže máte podepsanou smlouvu s ďáblem. Tedy, s bratry Krayovými, kterým to zde „patří“. Budete-li dobře platit, oni vás budou dobře chránit. Policie je jim v patách, ale jak ukazuje hned úvodní expozice filmu, gangstera to nerozhází – naopak jim ještě milerád donese čerstvě uvařený a pravý anglický čaj. Reggie Kray si svou pozici užívá a akceptuje jej lid napříč společenskými vrstvami. Jenže se rozhodne vysekat z vězení svého bratra Ronna. Přeci jen – je to dvojče a vlastní krev, je třeba při něm stát. A jak se brzy ukáže, toto Reggioho rozhodnutí jej bude stát mnohem více, než by si dokázal na začátku připustit…
Jak prozradil perex, Legendy zločinu jsou projektem Briana Helgelanda. Taková informace je zárukou, že vhled do podhoubí gangsterských sítí bude náležitě zasvěcený. Helgeland si temné vody za hranicí zákona totiž už dávno oblíbil. Ostatně, jeho nejpodařenější tituly (např. L.A. – Přísně tajné nebo Tajemná řeka) kromě řady oscarových nominací na zlatého „plešouna“ i dosáhly. Charakteristické pro Helgelandovu práci je, že pouze velmi opatrně dává prostor akčním scénám a vůbec akci jako takové. Jeho síla spočívá ve vykreslení charakterů, skrze dialogy (i to, co se neřekne) či menší potyčky. A vůbec tím nejzajímavějším se mnohdy stávají osobní vztahy uvnitř zločineckých struktur – a konfrontace strany dobra (rodinného klidu) a zla (rizika povolání).
Právě toto téma Helgeland v Legendách zločinu akcentuje vůbec nejvíce. Reggie Kray si najde partnerku, která má potenciál udělat z něj slušňáka. Jenže mu kromě jeho ega překáží i jeho bratr, Ronn, který naopak čeří vody velmi rád.
Zatímco se Helgeland většinou stará pouze o scénář, občas přímo usedne na režisérkou sesli. Jako i v tomto případě. A možná právě v tom se skrývá důvod, proč film Legendy zločinu nemá takový tah. Alespoň tedy v porovnání s tituly, kterých se chopily přeci jen osvědčenější persony. Helgeland totiž potřebuje ještě jinou perspektivu vidění své látky. V Legendách zločinu se nechá unést svým vlastním přístupem a poetikou, takže očividně nechtěl moc škrtat či stříhat. Takový Eastwood naopak má mistrný cit pro zhutnění atmosféry i tam, kde se postavy pouze dívají do očí. Helgeland takto pevně v otěžích všechny filmové složky zatím držet neumí.
Přesto i z filmařského pohledu film Legendy zločinu není možné odsunout mimo zájem. Už proto, že obou hlavních rolí se zhostil Tom Hardy. Podařilo se mu, že každý z bratrů je jasně čitelný, přestože je kromě vizuální podobnosti/shody pojí i řada stejných povahových rysů.
Kamera se umí nepateticky „kochat“ poutavými lokacemi londýnských cihlových čtvrtí a o instrumentální muziku se postaral uhrančivě melancholický Carter Burwell.
Pokud máte slabost pro filmy o mafii a gangsterech a ještě k tomu vám „voní“ retro, pak si nějaká ta procenta navíc klidně přihoďte.
Hodnocení: 75 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář