Marusja bere Lazara jako syna, kterého nikdy neměla. Naopak pro něj je ztělesněným snem a miluje ji láskou, jež má do té synovské až příliš daleko.
Nejdříve se zdá, že se Marusje žádná žena nikdy nevyrovná. Když je ale Lazarovi šedesát let, potkává dívku, která se jí až nápadně podobá. Má osmnáct let, pracuje jako asistentka na vysoké škole a zrovna chystá vdavky s mladým studentem. Lazar po dívce touží a je ochoten dostat ji za každou cenu. Strach a doba udělají své, mladičká Galina se za Lazara provdá, ale po zbytek života ho nenávidí. Dokáže se s tím vyrovnat po svém, ale její negativní chování se odráží na vztahu k jedinému synovi.
Třetí a poslední ženou v Lazarově životě je vnučka Lazara a Galiny, Lidočka, které se její babička ujímá po tragické smrti rodičů, i přestože v ní vidí nenáviděného manžela. Galina své vnučce poskytne zázemí potřebné pro život malého děvčátka, chybí v něm však jakýkoli náznak lásky. Lidočka je nadaná tanečnice, studuje baletní školu a má nakročeno k úspěšné kariéře. I do ní, stejně jako do její babičky Galiny, se zamiluje muž, který v ní vidí životní lásku a chce si ji vzít za ženu. Bude se historie opakovat?
Román Lazarovy ženy je barvitou freskou, jeho děj zabírá bezmála celé dvacáté století. Kromě rodiny Lazara Lindta poznáváme i Rusko se všemi jeho krásami i nešvary. První i druhá světová válka, neblaze proslulá padesátá léta, jakož i konec let osmdesátých, kdy se politická situace začala pomalu uvolňovat. I přestože se děj točí kolem Lazara Lindta, je jeho osoba pro příběh v podstatě nedůležitá, autorka se soustředila na ženy, s nimiž byl spjat jeho život. Mateřsky založená Marusja, nesympaticky působící Galina, která má k zatrpklosti své důvody, a křehká Lidočka vyrůstající v prostředí bez lásky.
Začtěte se do románu, který uchvátil čtenáře na celém světě. Silný a emotivní příběh, v němž autorka nešetří metaforami, zaujme a potěší milovníky obsáhlých rodinných ság a příběhů, které jsou inspirovány klasickými díly.
Hodnocení: 90 %
Autorka: Barbora Javorková
Napsat komentář