Kniha to má být o Severní Koreji. Napadne vás: historie, politický vývoj, systém, pochopitelně popis všelijakých hrůz, hladomoru, věznění a nesvobody. Mohli bychom se na 353 stranách prolistovávat statistikami, citáty, odkazy na další a další zasvěcené zdroje. Jenže novinářka Barbara Demicková zvolila jinou strategii. Několik let se stýkala s uprchlíky ze Severní Koreje, hovořila s nimi, sbírala jejich útržky zážitků a vzpomínek, názorů, lepila fotoalbum radostí a strastí. Země, která se noc co noc pokrývá černočernou tmou, protože v ní není dostatek elektrické energie, získává jiné obrysy. Vlastně ne zcela jiné. Stále z knihy vyplývá, jak přísný režim v Severní Koreji vládne, jak pomalu v ní plyne čas (respektive se někde zastavil), jak těžké je nalézt něco pořádného k snědku. Jenže to vše bez tabulek a statistik, bez nutnosti poukazovat na jiné práce, jiné texty. Demicková nepředkládá faktografickou publikaci s ambicí přesně charakterizovat jeden daný stát. Jako by toto bylo až někde v pozadí jejího zájmu (byť vlastně o Severní Koreji toho ve výsledku zjistíme až až). A co je tedy v centru pozornosti?
Několik lidských bytostí. Můžeme s nimi čas od času nesouhlasit, můžeme kroutit hlavou, jak mohli dlouhé období prožít v hloupé víře, že ti nahoře to přece se všemi myslí dobře. Může nám jich být líto, ale můžeme se s nimi také smát, pocítit křehkost (a nebezpečnost) prvních lásek či prvních vzbouření. Demicková o nich vypráví. Publicisticky čtivě, vlastně až romanopisecky. Její styl si s ničím nezadá s poutavou beletrií. Dokonce jednotlivé hrdiny neodděluje do kapitol, ale neustále mezi nimi přechází, udržuje proto dílčí osudy otevřené, v jakémsi vypravěčském napětí. A v neposlední řadě postupně a víc a víc do hloubky odkrývá život v Severní Koreji.
Není co závidět představuje mimořádně zdařilý text, který na jedné straně dost možná bude tížit svým obsahem (při čtení si začnete více vážit toho, co máte), na straně druhé vás nepustí. Je uhrančivý. Už pro výše uvedený styl vyprávění, který si doplňte také o mírná odlehčení, neboť i nesnadný život v Severní Koreji v sobě občas nese úsměv, politický systém čas od času až groteskní absurdnost. Demicková si zaslouží uctivý úklon naší čtenářské hlavy, Kniha Zlín zase díky za další dílek do skládanky úspěšné edice.
Hodnocení: 100 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář