Když na bedrech vláčíte tíhu vesmíru…

13. 6. 2017 v 07.30

Ona je ta holka, kterou museli vysekat z vlastního domu… On je ten kluk, který je tak trochu hvězda, prostě zapadá… Máte pocit, že víte, co přijde, ale překvapí vás. Oba. A tak úžasně, že budete mít chuť vrátit se na střední (na chvíli). Není to jen teenagerovská romance, ale hlavně příběh o vlastní odvaze, odhodlání a vlastním sebeuvědomění, které dokáže i lámat skály.

Libby Stroutová je ta „tlustá holka“. Ale dobře ví, že je v ní víc než jen tohle. Vrací se na střední školu, kterou musela před lety opustit a chce dokázat spoustu věcí. Jak už tomu ale bývá, střední není procházka růžovou zahradou a už vůbec ne prostředí, kde by vám cokoliv kdokoliv usnadnil. Jenomže Libby je silná a odhodlaná. A rozhodně se nehodlá zastavit. Jack Masselini je prostě týpek. Má svou partu, holku, ke které se pořád vrací a jeho háro i chování vás přesvědčí o tom, že má všechno na háku.

Oba vstupují na půdu školy s odhodláním, i když je každý v jiné situaci. Ale jejich cesty se protnou a svět, který už tak dával pramálo smysl, se najednou roztočí obráceně. Láska je citlivá záležitost. Zvlášť ta první. Střední škola je nelítostná, nic neodpouští a nic nezapomíná a taky vám to dává jasně najevo. O to důležitější je vymanit se z jejích pravidel a stereotypů. O to lákavější je porušování pravidel. A Stroutová s Masselinim vám ukážou, že to všechno smysl.

Když nedokážete rozpoznat obličeje vašich nejbližších, ztrácíte jistoty. Pokaždé, když je ztratíte z dohledu, musíte znovu hledat něco, co vám připomene, kdo s vámi mluví. To je prosopagnosie – neschopnost rozeznávat lidské obličeje. Obezita, ať už ji způsobí cokoliv, je také velký problém. Ztratíte sebedůvěru. Lidé se na vás dívají skrz prsty. Nikdy nevidí víc, než jen vaše proporce. A s tímhle si choďte na střední. Tahle knížka vám ukáže, že tíha vesmíru nemusí být na vašich bedrech.

Jennifer Niven umí jedno – zaujmout čtenáře od první kapitoly. Pomalu dávkuje emoce, střípky informací, probouzí zvědavost.  A čtenář má před sebou najednou perfektně vystavěný příběh, který zhltne, protože se nedokáže odtrhnout. Dává mu hloubku, popisuje problémy tak jednoduše a přirozeně, že je lze pochopit a vcítit se do nich. To vše s lehkým humorem a jazykem dospívajících, kterému jde velmi snadno porozumět. A co je ještě lepší – oživuje dva hrdiny, kteří jsou neskutečně sympatičtí a kterým nejde nefandit.

V tom tkví síla Tíhy vesmíru. Nebýt Libby a Jacka, najdete sice dobrý příběh, ale bez duše. Tihle dva jsou jeho solí. A tím, co vás požene dál skrz jednotlivá slova. Jejich charaktery a vývoj jsou inspirativní a oduševnělé. Nejde o plytkou lovestory, kde znáte dopředu jak vývoj, tak zápletku. Další velkou předností jsou popisované emoce i způsoby, jak se s nimi vypořádat. V podstatě působí jako terapeutická příručka, i když byste ji v ní hledali jen stěží.

Kniha je především o sebepoznání a nalezení svého já. A zpracovaná je tak perfektně, že nezáleží na tom, jestli je vám patnáct nebo třicet. Chytne vás tak jako tak. Jennifer Niven vás prostě dostane a sundá vám z beder tíhu vašeho vlastního vesmíru.

Autorka: Tereza Bártová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím