S úvodní expozicí se nám odkrývá padesátiletým prachem zanesená minulost, kdy Zemi napadli termiťané. Při útoku zahynulo na deset miliónů lidí (rozuměj: setsakra dost na to, aby se armáda naštvala a připravovala se na rozhodující úder) a pravděpodobně by o žádném Enderovi film nevznikal, kdyby se tehdy Mazer Rackham neobětoval a nezničil mateřskou veleloď a tím zneškodnil i dceřiné malolodě. Z Rackhama se stal národní hrdina… tedy možná celosvětový, ale postavy hovoří všechny americkou angličtinou, takže je otázkou, zda jeho jméno skloňují i lidé na Jižní Moravě. A z Rackhama se kromě symbolu stal i návod, jak se s hrozbou příště popasovat: je nutné zlikvidovat hierarchicky nejvýše postavenou loď/tvora a tím paralyzovat zbytek druhu. A protože jde o termity, na mušce se objeví královna.
Trochu neobyčejný kluk
Inu dobrá, byla by to všední sci-fi podívaná, kdyby ti, kteří se mají mimozemšťanům postavit, právě nebalancovali na hranici věku, kdy přestáváte poslouchat Hannah Montanu a přelepujete její růžový plakát magickou momentkou Justina Biebera. Školáci a školačky představují pro lidstvo naději, protože mají výkonnější mozek a navíc dokáží uvažovat odlišným způsobem. A když je začne armáda trénovat už nyní, mohli by z nich časem být vpravdě účinní likvidátoři.
Takovou nadějí oplývá především Ender. Klučina se studánkovýma očima, v nichž se zří dobrota, hledání, sklon přátelit se, stejně jako úmysl vás kopnout do tváře ještě jednou, abyste mu už příště nezkřížili cestu. Ender zaujme plukovníka (v podání starého Harrisona Forda), který dělá co může, aby chlapce dostal na místo, kam patří – na velitelský můstek.
A dál by to už byla směs spoilerů nebo zbytečných popisností…
Enderova hra cílí na hlavu i oči
Přiznávám, dvacet let starou literární předlohu jsem nečetl, ale díky filmu na ni dostal chuť. I s tím rizikem, že zjistím, jak moc 110 minutový film román osekal a zjednodušil. Nebude mi to jistě vadit. Proč? Protože coby film Enderova hra skvěle funguje. Jestliže hrdinové se pohybují na pomezí dětství a dospívání, snímek si pohrává se vzory typickými pro americký blockbuster, aniž by se bál zříkat se akce, pracovat s dialogy a tématem problematického hrdinství.
Ve své podstatě je Enderova hra překvapivě (a velmi povedeně) komorní. Zaměřuje se především na ústředního hrdinu, který prakticky neopustí plátno/obrazovku/monitor. Endera v podání Asa Butterfielda (uhranul už v Hugovi) ovládá chuť něco dokázat a být nejlepší, stejně jako strach z překlopení této chuti do podoby monstra. Pokračovat dál, aniž by zaznělo něco z finále příběhu, je ošidné. Snad jen tolik, že Enderova hra velmi problematizuje hrdinství – co za něj vlastně považujeme, co jsme schopni akceptovat, jaké skutky se ještě dají pod vítězství dobra schovat? A je vhodné likvidovat preventivně, aniž by bylo zřejmé, že „nepřítel“ znovu někdy zaútočí.
Možná, že se budete ale raději (chtít) dívat na film pro zábavu. V něčem dokonce připomíná fantastickou Hvězdnou pěchotu, třeba určitou inklinací společnosti k totalitě a důrazu na všemocnou armádu. Jenže u Enderovy hry zapomeňte na humor. Odstřihnete-li téma a vnitřní/vnější konflikty hrdinů, zůstávají designově zajímavé prostory a kostýmy. Hudba si také umí sáhnout na nadýchanou epičnost, stejně jako některé záběry z bitvy. Doporučuji se podívat i na bonusový materiál, zvláště takřka hodinové odkrývání přípravy a způsobu natáčení. Je fakt, že by superlativů v rozhovorech mohlo zaznívat méně, přesto těší sledovat, jak dětští (ne)herci zvládají vojenský výcvik, létají ve vzduchu, nebo jak se zapracovávají některé dílky literární skládanky do audiovizuální podoby.
Co se určitě sluší režisérovi (a také scenáristovi) Gavinu Hoodovi připsat k dobru, to je schopnost zhutnit informace tak, aby byly stále ještě srozumitelné a bylo jich za celý film dost a dost. Může si dovolit kratší stopáž a stále si ušetřit minuty k pomalejším (rozjímavějším) scénám, aby z filmu nebyla pouze akční podívaná, ale spíše psychologické sci-fi drama.
V bonusech najdete i nepoužité scény, ne všechny by nutně musely ven, některé jsou ale přeci jen slabé – třeba loučení Endera s rodinou – a dokazují, že Hood (či někdo, kdo mu to přikázal) se umí vyhýbat zbytečnému sentimentu.
Bylo by skvělé se k literární látce celé Enderovy ságy vrátit. Tedy skvělé, pokud by každý z filmů dopadl jako Enderova hra.
Hodnocení: 90 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář