Černá ozvěna Michaela Connellyho

12. 8. 2019 v 11.10

Když v roce 1992 vydal americký spisovatel Michael Connelly jako svou prvotinu Černou ozvěnu, odstartoval tak nejen úspěšnou kariéru, ale i rozsáhlou sérii knih s hlavním hrdinou Harry Boschem.

Nesympatický sympaťák, skrk naskrz prosáklý zápachem z cigaret, jemuž v žilách místo krve koluje černá káva. To je detektiv Harry Bosch (celým jménem Hieronymus Bosch), kterého matka pojmenovala po slavném malíři 15. století. Harry je na první pohled protřelý Los Angeleský detektiv, rváč a vlk samotář. Po osudové chybě utrpí jeho hvězdně rozjetá kariéra strmý pád a ocitne se na Hollywoodském policejním oddělení, kterému všichni přezdívají žumpa. Jako většina vyšetřovatelů vražd se ve svých čtyřiceti letech cítí mnohem starší a unavenější, než ve skutečnosti je.

Některé detektivní příběhy jsou postavené tak, že čtenář od počátku zná vraha či zápletku. Může pak zasvěceně sledovat postup vyšetřování a hodnotit, zda detektivové následují správné stopy. Černá ozvěna k nim nepatří. Netušíme vůbec nic a to dodává celé knize rytmus a napětí. Nečekejte žádný jednoduchý přímočarý případ. Naopak. Nejedná se o knihu, kterou můžete na pár dní či týdnů odložit a pak se k ní zase vrátit. Vyžaduje veškerou vaši pozornost, abyste se v ději neztratili.

Rozbíhá se zde spletitá pavučina vnitřní politiky policejního oddělení, FBI, mafie a zločinů různých úrovní, z nichž některé můžeme datovat zpětně až do období války ve Vietnamu. Ta je také hlavním pojítkem a podtématem celé knihy. Jako bonus poskytuje autor Michael Connelly reálné historické souvislosti prostřednictvím vzpomínek Harryho Boshe na působení v oddílu tzv. tunelových krys. Příslušníci těchto oddílů měli za úkol spouštět se do několik tisíc kilometrů dlouhé podzemní sítě chodeb ve vietnamské džungli i pod vesnicemi, kde za tmy a stísněných podmínek bojovali s nepřítelem. Mnoho vojáků, kteří měli to štěstí a přežili, se s touto zkušeností nikdy úplně nevyrovnalo a skončilo u braní drog a zločinu. Harrymu se podařilo zůstat na správné straně, straně zákona.

Vždy mě zajímalo, jestli má skutečný detektiv také takový cit pro detaily a stopy, jako ten knižní. Díky neodbytnému instinktu a drobným nesrovnalostem neskončí nalezené tělo mrtvého feťáka ve frontě na pitvu s nálepkou „naprosto jasný případ“. Harry se tak úplnou náhodou dostává do víru událostí, které se osobně dotýkají jeho minulosti. Spolu s vyšetřovatelkou FBI Eleanor Wishovou postupně odhalují daleko větší zločin, než mohl kdo předpokládat. I zde platí oblíbené pravidlo detektivních románů – nevěř nikdy a nikomu.

Při čtení této knihy jsem se neubránila srovnávání Harryho Bosche s dalším slavným fitivním detektivem, a to Harry Holem z pera norského spisovatele Jo Nesba. Nelze přehlédnout podobnost charakteru obou hrdinů i styl vyprávění příběhu. Pokud jste tedy náhodou Nesbovým fanouškem, myslím, že Connellyho Černá ozvěna by pro Vás mohla být ideální volbou.


Markéta Psohlavcová


Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím