Adam a Eva ve věku smartphonů

27. 10. 2016 v 13.38

Vzít si dnes do rukou knihu Muži jsou z Marsu, ženy z Venšue, a to s úmyslem proniknout do tajů mužských a ženských světů, znamená, že se nacházíte v temnotách krize středního věku. Mladší generace, která má pár doteků s vážnými známostmi dost možná teprve čerstvě za sebou, čte něco jiného. Bez jablka.

Stejnojmenný blog pronikl do klikatých cestiček internetu přibližně před rokem a půl. Aktuálně se na něm nachází něco málo přes třicet příspěvků: dvojpohledů na konkrétní témata jako Kompromisy, Dovolená, Vaření… Píší je Michelle Losekoot a Miloš Říha, kteří jak v záhlaví webu, tak i na přebalu knihy v rámci ilustrace upozorňují, že spolu nespí. Přátelé, kteří se rozhodli každý po svém, přesto vlastně co do koncepce knihy skvěle sehraně, popisovat specifika vlastního pohlaví. Miloš píše o mužích, Michelle o ženách. Ale vlastně to není úplně pravda, protože dost často je to přesně naopak – Miloš píše o tom, jak muži vnímají/komunikují/reagují na ženy, Michelle přesně naopak. Vzniká tak barvitá koláž nejen vlastních názorů, zkušeností (a vzpomínek), ale také nejrůznějších hříček a komentářů k tomu, co muže a ženy dělá muži a ženami.

Zatím z výše sepsaného textu to vypadá na docela nudnou záležitost. Jenže… jestliže vám už slavná Grayova kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše přišla vtipná, budete si muset čtení Bez jablka dávkovat po doušcích, jinak byste se mohli smíchem zalknout. Ne, nepřeháním.

Už čtení příspěvků mě bavilo, jenže ve formátu jednoho svazku, knihy, kterou můžete mít na nočním stolku, jídelním stole, v koupelně, na terase… (a ano, také v kanceláři), zkrátka všude po ruce, mi „projekt“ Bez jablka funguje ještě mnohem lépe. A navíc, už jsem si vypsal několik lidí z rodiny a okruhu přátel, kterým tuhle knihu daruji. (Pššššt, neříkejte jim to!)

Miloš Říha i Michelle Losekoot mají totiž ohromný dar vměstnat do jedné normostrany nejen již zmíněný gejzír gagů, ale navíc vlastně opravdu psát k věci (problému) a trefně jej na malé ploše nejen popsat, ale i vyhmátnout jeho podstatu. Autoři si bezesporu nehrají na psychology, ani vlastně komentátory, kteří by nabízeli jedinou možnou interpretaci světů mužů a žen, potenciál pobavit širokou škálu čtenářů se zde skýtá ale ohromný. A to i s výsledkem, že vás kniha trošku přiměje se nad svým vlastním chováním a uvažováním i dokonce zamyslet. (Nebo alespoň nad chováním a uvažováním vašeho protějšku.) Nutno však podotknout, že Bez jablka se zcela přirozeně nejvíce dotkne těch, kteří patří k mladší generaci. K té, která žije aktivně ve věku chytrých telefonů, internetu a dost možná i krátkodobých vztahů.

Kniha sama o sobě je zajímavá a podařená ještě i grafických zpracováním a všudypřítomnými ilustracemi. Necelých šest desítek témat doplňují kresby Barbory Balgové. Na můj vkus jsou sice hodně realistické, s koncepcí blogu a knihy však naprosto ideálně ladí. Nadsázku tak Barbora nevkládá do výtvarné stylizace, nýbrž do drobných hříček v kontextu celé kresby. Graficky knize i ilustracím vévodí tři barvy – muži mají modrou, ženy oranžovou, okolí je pak bílé. Kombinace, která skvěle funguje, působí sexy a moderně, i díky formátu a zaobleným rohům. Grafik Jakub Gruber byl pro dvojici autorů prostě také dobrou volbou.

Zatím samé superlativy, že? Tak přihodím alespoň drobné důvody, proč knize nedat plných 100 %.

V množství témat a textů přirozeně dochází k „nemoci sborníků/povídkových souborů“. Stěží se lze vyhnout vzájemnému porovnávání mezi jednotlivými tématy a pochopitelně i mezi Milošem a Michelle. U témat se to má tak, že zkrátka ne každé nabízí ideální výchozí bod k uchopení kontrastů mezi muži a ženami. A co se týče autorů samotných, pak mužské texty bývají povětšinou stručnější a věcnější, Miloš Říha se drží více při zemi a jeho textům dominuje střízlivější komentář nežli snaha o fabulaci. To u Michelle dochází k pravému opaku, tedy že její břitký humor (který mě mnohokrát opravdu hlasitě rozesmál) se pojí s větším sklonem k nadsázce a vzdalování se od „normální reality“. Takový přístup nemusí vždy fungovat. Zejména tehdy, pokud čtete knihu „na jeden zátah“. Jako rozumnější se nabízí strategie co den, to jedno, dvě témata.

Bude zajímavé sledovat, jak bude projekt Bez jablka žít dál. Přál bych si, aby třeba za další rok a půl mi na nočním stolku, jídelním stole, v koupelně, na terase a ano i v kanceláři leželo knižní pokračování…

Hodnocení: 90 %

Autor: Lukáš Gregor

Obrázky pochází z webu bezjablka.cz

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím