1) Zápletka – ta musí vždycky zaujmout, jinak jde celý úspěch slušně řečeno do háje. V případě Temných hlubin se Bryndzovi povedlo rozdmýchat vzduch stejně jako u Dívky v ledu. Když se totiž po 26 letech najde tělo sedmileté dívky, to už sakra něco znamená. Je to strašné, děsivé a zároveň alarmující. Protože kdo by něco takového udělal?
2) Reálnost příběhu – často se stane, že je příběh sice krásně napsaný, ale že by mohl být reálný, to už ne. Temné hlubiny jsou ale reálné až dost. Od drog se velmi rychle dostáváme k velmi starému případu a mezi haldou zápisů a žijícími svědky hledáme pachatele zrůdného činu. Není tam nic, co by bylo přitažené za vlasy.
3) Čtivost – co Bryndzovi rozhodně nelze upřít je notná dávka čtivosti. On prostě umí psát. Občas se neobejde bez nějaké té klišé věty. Ale jeho knížky se dají číst jedním dechem.
4) Autorův styl – umí být dramatický, stejně jako citlivý. Zabrnká přesně na tu strunu, kterou potřebuje a ani nemrkne. Píše lehce a jeho obraty nejsou ničím těžkopádné.
5) Humor musí být, i kdyby vraha nenašli! – zní to možná divně, ale děsivost případu nebo brutalita vražd není to jediné, co čtenáře „baví“. Naopak špetka humoru je velmi osvěžující. Britský suchý humor a sem tam nějaká vtipná scénka dokáže hodně. Bryndzovi se daří spojit vše v jeden ucelený příběh, kterému vládne napětí nad řešením případu, zároveň ale poukazuje i na jiné aspekty života. Kdyby se ani šéf inspektorka neuměla zasmát nebo sama říct něco vtipného, co by z toho života nakonec měla.
6) Když je žena hlavní postavou – je až s podivem, jak bravurně dokáže autor psát o ženské hlavní postavě. Jeho vykreslení je tak přesné, že vám dokáže podat Eričiny úmysly, bolesti i strasti, stejně jako touhy a vůbec nezapochybujete, že by to tak nemohlo být. A přitom si nehraje na feministu nebo machistu. Prostě jen vypráví příběh, nesoudí ani nenadržuje.
7) Erika Fosterová– hlavní postavy mívají vždycky tak trochu nelichotivou roli, protože se na ni zaměřujeme, hodnotíme, soudíme. Některé rádi nemáme, některé si oblíbíme. Erika Fosterová není žádné ořezávátko, ale nehraje si na superhrdinu, který by ad absurdum dokazoval, že je nedotknutelný a neohrožený. Erika má své slabiny, i pochyby. Dokonce se bojí výšek (spoiler J). V Temných hlubinách se více otevírá. Její osobní život dostává i jiné barvy než šedou a o to víc zajímá čtenáře.
8) Spojení Slovenska a Velké Británie – Hlavní postava ze Slovenska pochází a je nám čtenářům jakoby blízká. Není však malou rybou, která by plavala v obrovském Londýně. Ač se v knihách o Slovensku mnoho nedozvíme (téměř nic), nevadí to. Stačí jen to vědomí, že není rodilou Britkou.
9) Konkurence severským autorům – se severskými autory detektivek se v posledních letech roztrhl pytel. Někteří jsou dobří, někteří už méně. Robert Bryndza působí jako osvěžení z Británie.
10) I oddych k tomu patří. – Možná se zdá divné, že se oddych spojuje s detektivním příběhem. Ale zrovna v tomto případě bych se nebála je spojit. Robert Bryndza čtenářům připraví napínavý příběh, ale nenutí ho přemítat nad sociální nebo politickou stránkou příběhu. Nemoralizuje, ani neukazuje prstem. Prostě píše a vy si ho konečně přečtěte!
Autorka: Tereza Bártová
Hodnocení:
Napsat komentář