Díky knize Temný rytíř: Historie Batmana a zrod nerdů si mnohem víc užijete jakýkoli příběh s Batmanem. Zkušený publicista a fanoušek Glen Weldon dává do souvislostí podoby a interpretace Temného rytíře od jeho zrodu v komiksu před osmdesáti lety až po nedávnou minulost. Nechybí kultovní televizní seriál ze 60. let, filmy, animovaná verze ani nejslavnější komiksy. Batmanův život se prolíná s všeobecnými trendy v populární kultuře a v komiksových vesmírech DC a Marvel. Zábavná kniha otevírá cestu k novému čtení superhrdinských příběhů a vy se navnaďte ukázkou:
Pro většinu lidí neexistuje jeden Batman, ale nekonečný, rozostřený zástup Batmanů, které spojuje několik základních identifikačních znaků: milionář Bruce Wayne, mrtví rodiče, netopýří kostým, tajné doupě a Gotham. To, jak přesně se tyto znaky mísí a v jakém žánru – noirové detektivce, gotickém melodramatu, chlapeckých dobrodružstvích, špionážním thrilleru, grotesce nebo šestákové sci-fi – se neustále a vzdorovitě mění. Tato mnohotvárnost (působící společně s marketingovými pákami nadnárodního megakonglomerátu) zajistila postavě její dlouhověkost. A taky se cení, že se s ní údajně můžeme ztotožnit. „Batmana mám nejradši,“ řekl mi kamarád a celoživotní fanoušek komiksů, když jsem mu popsal, o čem bude tahle kniha.
„Nemá žádné superschopnosti, jen své odhodlání. Je to obyčejný člověk. Můžu se s ním ztotožnit.“ Tahle veta se vrací jako refrén, když se člověk baví s lidmi, kteří o superhrdinech rádi mluví a přemýšlí. Seděli jsme v restauraci a zrovna nám donesli objednávku. „Ty i já,“ prohlásil a mířil střídavě na sebe a na mě hranolkou, než ji namočil do mléčného šejku, „bychom klidně mohli být Batmanem.“ V tom je ale ten háček: to bychom tedy opravdu nemohli. Přesto si to ale myslíme. Normálové i nerdi obecně mívají sklony podceňovat význam toho, že je Bruce Wayne miliardář a jak zásadní dopad to má na samotnou ideu Batmana. Bohatství je samozřejmě Batmanova pravá superschopnost. Ve všech batmanovských příbězích zastává tu samou narativní funkci, totiž že z něčeho naprosto nemožného dělá pravděpodobné. V podstatě funguje podobně jako magie.
Jen málokteří fanoušci si přiznají, že v jejich oblibě Batmana hrají roli i jejich socioekonomické touhy. Spousta z nich bohatství ani nepovažuje za základní složku Batmanovy osobnosti. Což je vzhledem k tomu, že jen nepředstavitelné bohatství umožnuje Batmanovi vést jeho sólovou netopýří válku se zločinem, a) šílené a b) fascinující. Vypovídá to o neutuchající a veskrze americké víře, že kdokoliv může až nemravně zbohatnout jen… když bude chtít, fakt hodně chtít. Tahle víra se úzce pojí s přehnaně ambiciózním a hraničně patologickým přesvědčením i těch nejlenivějších nerdů, a sice, že pokud udělají dost sedů lehů, mohli by se časem Batmanem stát i oni. Tady spočívá klíčový rozdíl mezi Batmanem a řadou jeho supersouputníků: všichni víme, že Superman představuje ideál, kterému se nikdy nevyrovnáme. To je do značné míry jeho podstata. Nezamýšleným a záludným důsledkem Batmanova lidství je, že ať už si to uvědomujeme, nebo ne, jsme odsouzeni k tomu, abychom se s ním porovnávali, a z tohohle porovnání pokaždé vycházíme jako poražení. My v reklamě na fitness program nebo na zázračnou dietu představujeme vždycky fotku „před“, zatímco jeho zachycuje snímek „po“.
