Dvanáct dní, kdy většinu času trávíte doma se svým dítětem, které má covid, neuběhne právě jako voda. A pokud budete trvat na tom, že jako voda určitě uteče, pak si prosím vzpomeňte, že voda nezná pouze skupenství kapalné, ale například také pevné. Občas jsem měl opravdu pocit, jako když čas zamrzl a nedělo se v něm vůbec nic. Ostatně rozhodně vám taková karanténa, v níž hlídáte své dítě, uteče o něco rychleji, když si v ní povedete deník.
Knihu Moje koronakronika od Petra Vydry u nás koupíte ZDE.
1. DEN
Bylo pondělí 13. prosince, když jsme nechali mladší dceru doma s rýmou, kašlem a teplotou. Dostal jsem ji na starost. Její příznaky se ani večer nijak nelepšily, a tak ji manželka požádala, aby si udělala antigenní test ze slin. Dceři se moc nechtělo. Nad představou, že si tento test dělá, si zhnuseně odplivla. Naštěstí do kornoutku, kam se sliny mají jímat. Test prokázal covid-19. Pro mě to znamenalo zůstat doma nejen s mladší dcerou, nýbrž i se starší. Obě jsou neočkované, tudíž do školy nyní nesmí ani ta, které antigenní test vyšel negativní.
Starší dcera, jež chodí do čtvrté třídy, hned viditelně ožila a hlásila nám: „Já jsem tak happy, nemusím zítra na angličtinu!“
V tom případě tedy nevím, proč není jenom šťastná, když nemusí na angličtinu, ale je právě happy, místo aby si od jazyka, který nejspíš nemá ráda, odpočinula. Muž zkrátka asi nerozumí ženám už od jejich devíti let.
2. DEN
Mám konstruktivní návrh, který přednesu rodině. Jestli to všichni chytneme a ztratíme čich, mohl bych na dobu, co tento stav potrvá, přestat vyklízet morčata. Přes zimu, kdy je nevenčíme a nedáváme pást na trávu, totiž vyměšují pouze ve svém domečku, který mají u zdi obývacího pokoje. Nejsem přehnaně útlocitný na různé pachy, ale to, co se line z jejich domova naším domovem, je občas moc i na mě. A tak jako člověk, který je znám tím, že na všem dokáže najít to lepší, razím tuto strategii pro případ, že bychom od mladší dcery všichni covid chytili. Starší dcera však namítne, že morčata jsou taky lidi a jako takoví mají tudíž svá práva. To je argument, kterému pochopitelně musím ustoupit. Ano, dívat se na celou situaci pohledem morčat mě nenapadlo. Podezírám ovšem ty malé potvory – pořád mluvím o morčatech – z toho, že si ve svých bobcích přímo lebedí. Usuzuji na to z toho, že jakmile jim jejich umytý a vysušený domov opět vystelu, neužijí si ho v plné čistotě ani minutu a už si ho označí na různých místech svými bobky, přestože jimi nešetřily ani ve svém dočasném domově – papírové krabici.
Proti plánu přestat v případě ztráty čichu vyklízet morčatům domeček se zvedly tři ruce a dvě tlapky. Pochopil jsem, že ani nemá cenu, abych se účastnil hlasování.
3. DEN
Byl jsem vytrasován. Už o den dříve esemeskou. Ale přiznávám se k jisté laxnosti, která ovšem neplyne pouze z mé flegmatické povahy, nýbrž i z úvahy, která má racionální jádro. Manželka, která nechala mladší dceru otestovat, mě totiž nahlásila jako její kontakt a přihlásila k PCR testování v turnovské nemocnici. Věděl jsem, že se budu držet doma, a také, kdy se dostavím na svůj test, jenž mi dá jistotu. Proto jsem na pár esemesek, které mi mezitím od hygieny přišly, nereagoval. Ovšem když se mi rozezvonil telefon, na jehož displeji se objevilo číslo pevné linky, hovor jsem přijal. Volala mi úřednice, jež mi nabídla, že se mnou formulář vyplní. I vyplnili jsme formulář, do kterého jsem uvedl všechny náležitosti, a zdůraznil, že jsem hygienickou stanici aktivně nekontaktoval, protože mě potkala nakažená dcera, já ji, čímž naše kontakty skončily. Pak je tu ovšem manželka a starší dcera, která jako neočkovaná zůstává doma. Vše je tímto v pořádku a já v karanténě zůstávat nemusím.
