Šestnáctiletá Jenny zmizí cestou ze školy. O pět let později se její tělo objeví na hřišti v centru Stockholmu. Jediným očitým svědkem je psychicky nemocný muž. Svérázný švédský vyšetřovatel Joona Linna se proto v thrilleru Zrcadlový muž znovu spojí s hypnotizérem Erikem Mariou Barkem. Pomůže mu odhalit pravdu?
Eleonor skrz špinavá okna třídy sleduje, jak prudký vítr žene ulicí prach a jak ohýbá stromy i keře.
Jako by kolem školy proudila řeka.
Tichá a kalná.
Rozezní se zvonek a žáci si balí učebnice a sešity. Eleonor vstane a zamíří s ostatními do šatny.
Pozoruje Jenny Lindovou ze své třídy, která stojí u své skříňky a zapíná si bundu.
Její tvář a plavé vlasy se zrcadlí ve vyboulených plechových dvířkách.
Jenny je zvláštní a krásná. Její pronikavé oči Eleonor zneklidňují a vhánějí jí do tváří horko.
Jenny je extravagantní, fotografuje a jako jediná z nejvyšších ročníků čte knížky. Minulý týden slavila šestnácté narozeniny a Eleonor jí byla poblahopřát.
O Eleonor se nikdo nezajímá, není dost krásná, to sama dobře ví. I když Jenny jí jednou řekla, že by s ní ráda nafotila sérii portrétů.
Bylo to po tělocviku, ve sprše.
Eleonor si vezme věci a vykročí za Jenny k východu.
Vítr žene písek a loňské listí podél krémově bílé fasády a na školní dvůr.
Lano v rychlém rytmu bičuje stožár.
Jenny dojde ke stojanu s koly, zastaví se, cosi vykřikne, rozčileně gestikuluje a pak vykročí bez kola dál. Eleonor jí propíchla pneumatiku, říkala si, že by pak mohla Jenny pomoct s taškou a kolem až domů.
Mohly by si znovu popovídat o těch portrétech, o tom, že černobílé fotografie jsou jako sochy tvořené světlem.
Zastaví fantazii dřív, než dospěje k prvnímu polibku.
Eleonor jde za Jenny kolem stadionu Backavallen.
Zahrádka před restaurací je prázdná, bílé slunečníky se třepotají ve větru.
Říká si, že Jenny dožene, ale netroufá si.
Jenny jde rychle a na kruhovém objezdu s novou sochou odbočí doprava.
Eleonor se drží na chodníku v Eriksberské ulici asi dvě stě metrů za ní.
Nad vrcholky stromů se honí mraky.
Jennyiny světlé vlasy poletují ve větru, a když kolem projede zelený linkový autobus, jejich prameny jí zakryjí obličej. Země se pod tíhou vozu zachvěje.
Nechají za sebou poslední budovy a minou skautské středisko. Jenny přejde šikmo přes ulici a pokračuje po protějším chodníku.
Mezi mraky probleskují sluneční paprsky a ozařují plot.
Jenny bydlí v krásné vile u jezera Forssjö, hned u vody.
Eleonor jednou přes hodinu stála před jejich domem. Našla knížku, kterou Jenny ztratila. Sama ji schovala, ale nakonec se neodvážila zazvonit a jen ji hodila do schránky.
Jenny se zastaví pod prověšeným elektrickým vedením a zapálí si cigaretu. Potom jde dál. Lesklé knoflíky na rukávu její bundy na slunci poblikávají.
Eleonor za sebou slyší dunění těžkého vozidla.
Země se zhoupne a okolo ní vysokou rychlostí projede kamion s polskou poznávací značkou.
V následujícím okamžiku zakvílí brzdy a návěs se stočí do strany. Kamion prudce zabočí ke krajnici, přejede travnatý pás a těsně za Jenny vjede na chodník. Potom řidič těžké vozidlo zastaví.
„Co to sakra…“ zvolá Jenny v dálce.
Z modré plachtové střechy návěsu stéká voda a zanechává v prachu lesklou stopu.
Dveře se otevřou a z kabiny vyleze řidič. Přes záda se mu napíná černý kožený kabát se zvláštními šedými skvrnami.
Zvlněné vlasy mu sahají téměř po ramena.
Rychlými kroky se blíží k Jenny.
Motor běží a z chromovaných výfuků uniká tenký pramínek kouře.
Eleonor se zastaví a vidí, jak řidič udeřil Jenny přímo do obličeje.
Několik popruhů se uvolnilo z ok a část plachty se vzdouvá ve větru. Eleonor teď přes ni na Jenny nevidí.
„Haló?“ zavolá Eleonor a pokračuje kupředu. „Co to děláte?“
Srdce se jí v hrudi divoce rozbuší.
Když těžká látka opět zplihne, vidí, že Jenny upadla na chodník několik metrů před kamionem.
Jenny leží na zádech, zvedá hlavu a s krví mezi zuby se zmateně usmívá.
Vítr znovu zvedá plachtu.
Eleonor se podlamují nohy. Vleze do vlhkého příkopu. Vytáhne mobil, aby zavolala policii, ale ruce se jí třesou tak silně, že telefon upustí.
Sehne se pro něj, zvedne oči a pod kamionem vidí, jak Jenny kope nohama a řidič ji zvedá ze země.
Kolem projede troubící auto a Eleonor se po silnici rozběhne ke kamionu.
Řidič si otře zkrvavené ruce o džíny, jeho zrcadlové sluneční brýle se na slunci zalesknou, muž vyleze zpátky do kabiny, přibouchne dveře, zařadí rychlost a s jedním kolem dosud na chodníku se prudce rozjede. Ze suché trávy se zvedne poslední obláček prachu, kamion najede na silnici a zrychlí.
Eleonor se udýchaně zastaví.
Jenny Lindová je pryč.
Na zemi leží jen zašlápnutá cigareta a taška s učením.
Po prázdné silnici víří prach. Vítr jej v oblacích pohání přes pole a ohrady. Navěky se bude vítr prohánět po zemi.
Napsat komentář