Michal Viewegh patří bezpochyby k nejznámějším českým spisovatelům současnosti. Jeho Báječná léta pod psa či Román pro ženy zná snad každý. Nyní však přichází s novinkou Průměrně zamilovaný muž, což je sbírka povídek, ve které hraje většinou hlavní roli spisovatelovo slavné alter-ego Oskar. Autor na svém kontě již několik povídkových sbírek má, za zmínku jistě stojí ta poslední s názvem Povídky o nelásce, kterou si oblíbili tisíce čtenářů po celé republice.
Cyklista jde domů Jeho účast na cykloturistickém zájezdu s poněkud idiotským názvem Krásy italských Dolomit 2020 je tragikomický omyl. Ony se snad krásy hor každoročně mění? říkal si kysele padesátiletý Ludvík. Zradu začal tušit už během oné dlouhé noční cesty autobusem. Marně se pokoušel usnout, zatímco všichni ti o deset i dvacet let mladší sportovci na okolních sedadlech (bohužel včetně Ludvíkovy o čtrnáct let mladší a o pětatřicet kilo lehčí manželky Helgy) popíjeli plechovkové pivo, popřípadě z PET lahví vodku s džusem nebo colu s rumem. Vyprávěli si přitom o předních vidlicích, o jakýchsi přesmykačích, špalkových a kotoučových brzdách a podobných nesmyslech. Ludvíka proto nanejvýš potěšilo, když Helga opálenému průvodci z cestovky i všem mladým párům na okolních sedadlech zhruba po hodině kysele sdělila, že si připadá jako na zájezdu mechaniků týmu Astana a že by si neskonale raději povídala třeba o Dolomitech. Případně, vůbec nejlépe, o tom, jak Italové pečou domácí focacciu – když už ne o kuřeti Cacciatore na víně a rajčatech nebo o jejích neméně milovaných špagetách con le cozze… Tahle opatrná vzpoura sice na chvíli zafungovala, jenže onen mladý průvodce, který se s Ludvíkovou ženou znal z toho jejich úterního (a nově dokonce už i čtvrtečního) volejbalu a údajně celý tenhle cyklistický zájezd inicioval, po chvíli vrátil hovor zpět k brzdám, štěrku u krajnice a výtlukům v asfaltu.
„A jakej je?“ chtěl tenkrát od Helgy vědět Ludvík, když ho k cestě do Dolomit přemlouvala. „Ten vedoucí zájezdu?“
„Kterej?“ předstírala nechápavost.
„No ten tvůj spoluhráč z volejbalu?“
Helga pokrčila rameny: „Normální.“
„Normální?“ ptal se dál Ludvík. „Co to znamená?“
„Úplně normální mužskej. Docela hezkej,“ odpověděla Helga a podívala se stranou.
Nyní ten docela hezký, docela svalnatý a docela opálený úplně normální mužský, říká si v duchu sarkasticky Ludvík, postává v uličce mezi sedadly přímo nad jeho ženou. Mladý vedoucí zájezdu ovšem zjevně neví, čím by ke kulinárnímu tématu přispěl – a Helga proto k Ludvíkovu údivu opět sama stočí hovor k cyklistice: začne parodickým vychloubáním svým nově zakoupeným dámským dresem značky Kilpi a poté téměř plynule přejde k rozdílu mezi cyklistickými rukavicemi různých výrobců a nakonec ještě i k jakýmsi gelovým sedlům – a Ludvík uraženě, podrážděně zmlkne.
Odsouhlasit manželce společný cykloturistický zájezd do Dolomit byla fatální chyba, to je Ludvíkovi jasné už dlouho. Nyní si tenhle osudový omyl znovu a znovu připomíná, například při nevyhnutelné zastávce u čerpací stanice, na jejímž parkovišti mladý průvodce okamžitě vytahuje volejbalový míč. Helga a všichni ostatní účastníci zájezdu k mladíkovi s veselým poskakováním běží, protahují se, staví se do kruhu a poté téměř regulérně podávají, vzájemně si přihrávají, a někteří dokonce i smečují. Zatímco on, Ludvík, který volejbal nikdy v životě nehrál, stojí v prodejně na benzínce dlouhou frontu na karton cigaret.
