Joona Linna se vrací na scénu! Přijde s pomocí hypnotizéra na kloub krvavé noční můře v kempu za městem? To zjistíte v novince Náměsíčník – nejnovějším dílu severské krimi série autorského dua Lars Kepler, který vychází už koncem listopadu! Přečtěte si krátkou ukázku.
Vstoupí do šera karavanu a vidí, že oběma směry vedou po linoleu s parketovým vzorem tmavé stopy. Zahledí se do uličky napravo — jsou v ní dvoje zavřené dveře a malá koupelna.
Všechno je tiché a nehybné.
S pistolí sklopenou k podlaze vykročí k osvětlenému společenskému koutu. Ve stěnách i stropě s každým jeho krokem zapraská.
Před sebou nevidí nic než kuchyňský stůl se čtyřmi židlemi. Nejasné světlo lampy v zadní části chabě ozařuje poškrábaný nábytek.
Vtom se kdesi šikmo před ním ozve tlumený ženský hlas a John se prudce zastaví. „Zvedni to, hřebečku, zvedni to,“ říká rozpustile. „Zvedni to, hřebečku…“
„Policie, jdu dovnitř!“ zvolá John a cítí, jak mu návalem adrenalinu vstávají chloupky na pažích.
„Hřebečku, zvedni to… zvedni to, hřebečku, zvedni to… zved…“
Náhle žena zmlkne a John pokračuje se zdviženou pistolí dál.
Nehybný vzduch je plný pachu, který připomíná vlhký brusný kámen. Vtom ucítí pohyby přenášené podlahou, jak do karavanu těžkým krokem vstoupí Einar. John se zastaví, sípavě se nadechne nosem, naslouchá. Potom vejde do kuchyně, namíří pistolí do strany a zalapá po dechu.
Na nerezové kuchyňské lince leží celá lidská noha s náplastí na koleni a nataženou černou pánskou ponožkou. Svaly a šlachy jsou přesekané desítkou ledabylých úderů sekerou.
Hlavice kyčelního kloubu, vytržená z jamky, bíle září proti temným tkáním.
„Co to sakra…“
Stěny, strop i podlaha jsou pocákané krví. Na konferenčním stolku mezi dvěma květináči s umělými rostlinami leží části hlavy. Přestože čelist a brada chybí, John vidí, že obětí je muž s krátkými černými vlasy a melírem.
Krev pokrývá celý stůl a šlemovitě odkapává do velké kaluže, která se rozlévá na podlaze.
Na pohovce se rozsvítí telefon, na displeji se objeví jméno Anna a rozezní se osobní vyzvánění:
„Hřebečku, zvedni to… zvedni to, hřebečku…“
V druhé části karavanu zároveň Einar otevře dveře do velké ložnice a posvítí dovnitř baterkou. Na manželské posteli leží tělo bez končetin. Plochy řezů jsou nerovné a kašovité, trčí z nich bledé chrupavky a úlomky kostí.
Třeští oči na chlupaté břicho rozčtvrceného muže, na jeho povislý penis a svalnatou potetovanou hruď, krk a spodní část hlavy.
Matrace je prosáklá krví a celé tělo se temně leskne.
Einar cítí, jak se mu ruka s pistolí třese, jako by jí procházel elektrický proud. Ten pocit je tak silný, až se zakymácí.
Baterku si přichytí pod paží a rukou si zakryje ústa. Když se pach kečupu na jeho prstech smísí s pachem čerstvé krve, zvedne se mu žaludek.
John slyší kolegovy klapavé kroky, ohlédne se do uličky a vidí, jak Einar couvá z ložnice. Šátrá po vysílačce, baterka mu přitom upadne na podlahu, potom vyběhne z karavanu a zvrací.
John vykročí nazpátek, ale pak se zarazí, naslouchá a po zádech mu přeběhne mráz. Stěnami se nese podivně nepřítomný a zároveň mechanický smích.
Možná je to zvenku, pomyslí si John, právě když smích přejde ve slabé skučení a po chvíli utichne docela.
S bušícím srdcem přistoupí k posledním zavřeným dveřím.
Naprosto iracionálně ho napadne, že uvnitř stojí jeho bratr Luke s modrými rty, maličkými zornicemi a mačetou přes rameno.
Zvenku slyší, jak Einar rozčileně a nesouvisle mluví do vysílačky. John stiskne kliku, strčí do dveří a namíří pistolí do tmy.
Na stěně pod oknem se spuštěnou žaluzií visí radiátor vytažený ze zásuvky. Po bílém kovu stéká krev.
Panty dveří tiše vrznou těsně předtím, než se zastaví. John natáhne ruku, dveře otevře a vstoupí dovnitř.
Na podlaze vedle palandy leží na boku mladík. Useknutou paži má položenou pod hlavou jako polštář.
Jeho bledý obličej vypadá uvolněně, oči jsou zavřené. Na sobě má džíny, tenisky a mechově zelený svetr. John k němu přistoupí, aby zkusil nahmatat tep.
Na spodní posteli leží sekera. Einar zvenku cosi volá.
Když se John natáhne dopředu, podlaha pod jeho vahou zavrže.
Zničehonic se chlapec se zavřenýma očima zasměje. Ve zkrvaveném obličeji se zalesknou zuby.
John zavrávorá dozadu, zašátrá po pistoli a odjistí ji, ale vtom šlápne do kaluže krve, uklouzne, narazí zády do stěny a vystřelí do země.
Chlapec sebou trhne a posadí se, zamrká a nechápavě se na Johna zahledí. Krvavou rukou si odhrne vlasy z čela a navlhčí si rty.
„Kde to jsem? Co se tady stalo?“ zeptá se vystrašeně.
O knize:
Uprostřed noci někdo nahlásí na tísňovou linku, že právě probíhá vloupání v uzavřeném kempu za Stockholmem. Na volání reaguje nejbližší policejní vůz, a když hlídka dorazí na místo, v jednom z karavanů se jí naskytne děsivý pohled. Podlahy, stěny a nábytek jsou zcela pokryty krví. Někoho tam zabili sekerou a brutálně rozčtvrtili. Nedaleko od místa činu spí na podlaze mladý muž s useknutou rukou, která mu slouží jako polštář.
Mladík je okamžitě zatčen a převezen do vazby. Jedná se o sotva sedmnáctiletého syna slavného spisovatele. Záhy se ukáže, že trpí vzácným druhem náměsíčnosti. Mladík může být pachatelem, anebo také svědkem celého masakru, ovšem nic si nepamatuje. Joona Linna, který se případu ujme, požádá svého starého přítele Erika Mariu Barka, aby pomocí hypnózy zjistil, co se v karavanu stalo.
Knihu přeložila Karolína Kloučková. Za poskytnutí ukázky děkujeme nakladatelství Host.
Napsat komentář