Série, ve které každá kniha připomíná malou dovolenou: To jsou Romantické útěky Julie Caplinové! Její novinka Vila v Itálii vás přenese na slunné pobřeží Amalfi – a atmosféra bude opět pěkně žhavá (nejen zásluhou středomořského slunce)! Přečtěte si krátkou ukázku.
„Parla inglese?“ zeptala se s nadějí v hlase.
„Jasně.“ K její úlevě měl anglický přízvuk, i když by ji to nemělo překvapovat. S tou hřívou světlých vlasů rozhodně nevypadal jako Ital. „Vypadáte jako dáma v nesnázích. Můžu vám nějak pomoct?“ Zářivě se na ni usmál.
„Snažím se vrátit do Positana. Nevíte, jestli tudy jezdí autobus? Nebo jak bych mohla sehnat taxík?“ Mávla telefonem.
„Není tady signál.“
„Kam máte namířeno?“ zeptal se.
„Kamkoli na pobřeží.“
Hbitě sklopil stojánek, seskočil ze skútru, otevřel úložný prostor za sedadlem, vytáhl přilbu, podržel ji před sebou a hluboce se uklonil. „Váš vůz ceká.“
Zasmála se.
„Myslím to vážně. Vždycky jsem chtěl zachránit dámu v nesnázích.“
Ve tvářích se mu objevily dolíčky, cherubína vystřídal nezbedný sborista. „Tady máte. Stejně mám namířeno na pláž, takže vás klidně můžu svézt.“
„To by bylo skvělé,“ opáčila Lia. „Moc vám děkuju.“
„Žádný problém,“ pokrčil rameny. „Jedu tím směrem.“ Pozoroval ji, jak si pod bradou zapíná řemínek.
„Mimochodem, já jsem Leonardo, pro kamarády Leo.“
„A já Lia.“
„Těší mě, Lio.“
„Mě ještě víc. Děkuju za svezení.“
„Ještě jsi neviděla, jak řídím.“ V tmavých očích mu zlomyslně zajiskřilo. Všechno na něm jako by bylo zlaté a slunečné.
„Je to tak zlé?“
Lia vždy snila o tom, že navštíví Amalfské pobřeží. Tenhle její sen ale nezahrnoval setkání s vlastním otcem, o jehož existenci neměla tušení. Teď však stojí před branami nádherné vily, do které ji odmítají pustit.
Díky staré fotografii dokáže, že je opravdu dcerou herce Ernesta, a situace se změní.
Otcův manažer Raphael, naprosto neodolatelný muž s nepřístupným výrazem, se ji rozhodne nespustit z očí a doprovází ji na každém kroku.
Kdoví o co téhle cizince s kouzelným úsměvem vlastně jde.
„Hrozné, ale ještě jsem nikoho nezabil,“ prohlásil rozjařeně.
„Ale tady kolem jezdí všichni dost svérázně. S vespou moc škody nenapácháš.“
„Je moc pěkná,“ poznamenala Lia a znovu obdivovala její barvu.
„Já vím.“ Mrkl na ni. „Holky ji zbožňují. Můj brácha říká, že je to urážka mužnosti, ale v tomhle směru je strašně staromódní.
A přitom nemá ani zdaleka tolik známostí jako já. Tak kdo má pravdu?“
Liu napadlo, že třeba jen není tak hezký jako Leonardo, z něhož vyzařoval bezstarostný šarm a šťastné sebevědomí. Byl jedním z těch lidí, kteří vás dokážou rozesmát na počkání.
„Tak šup, naskoč si.“
„Ještě jednou dekuju, je to od tebe opravdu milé.“
„Já vím, ale nestojí to za řeč. Můžeš nám koupit zmrzlinu.“
„Jakou?“ zeptala se s mírným pousmáním. Byl opravdu okouzlující.
„Znám po cestě jednu krásnou malou zmrzlinárnu. Myslím, že je to přesně to, co potřebuješ.“
„A jak jsi na to přišel?“ podivila se.
„Protože každý potřebuje zmrzlinu a ty ses tvářila, jako by ses chtěla vrhnout z útesu. Upřímně řečeno, na něco takového je dneska až moc hezky, a navíc by z toho byl příšerný nepořádek. Pojď, dáme si zmrzku a kafe a ty mi přitom můžeš o všem povyprávět.“
„Ted už i kafe?“
„A proč ne?“ Jeho úsměv se rozšířil.
O knize:
Lia vždy snila o tom, že navštíví tyrkysově modré pobřeží Amalfi. Tenhle její sen ale nikdy nezahrnoval setkání s vlastním otcem, o jehož existenci neměla ani tušení. Teď však stojí před branami nádherné vily v Itálii, do které ji odmítají pustit.
Díky staré fotografii dokáže, že je opravdu dcerou italského herce Ernesta, a situace se změní. Otcův manažer Raphael, naprosto neodolatelný mladý muž s nepřístupným výrazem, se ji rozhodne nespustit z očí a doprovází ji na každém kroku. Kdoví o co téhle cizince s kouzelným úsměvem a nádherně vlnitými karamelovými vlasy vlastně jde.
Dokážou romantické procházky a vychlazené drinky i přes počáteční rozpaky zažehnout mezi Liou a Raphem jiskru? Atmosféra je stále žhavější a není to jen kvůli horkému středomořskému slunci…
Napsat komentář