Čerstvá knižní novinka Pomocnice vyšla teprve před pár dny, už teď ale sklízí samá skvělá hodnocení! Jestli hledáte knížku, od které se nebudete moci odtrhnout dlouho do noci, je tento temný a zvrácený psychothriller ta správná volba. Nechte se navnadit krátkou ukázkou.
Z tohohle domu vyjdu už leda v želízkách.
Měla jsem vzít nohy na ramena, dokud byl ještě čas. Svoji příležitost jsem však promeškala. Teď když jsou policisté v domě a našli tamto nahoře, už není cesty zpátky.
Tak do pěti vteřin mi začnou odříkávat práva. Vlastně mi není moc jasné, proč to ještě neudělali. Možná doufají, že mě obalamutí a já jim vyklopím něco, co bych neměla.
To mají ovšem smůlu.
Policista s černými vlasy prokvetlými šedinami, který sedí na pohovce vedle mě, pošoupne své rozložité tělo po italské kůži v karamelovém odstínu. Zajímalo by mě, co za gauč má asi doma on. Určitě nestál pětimístnou částku jako tenhle. Nejspíš se vyznačuje nějakou nevkusnou barvou, například oranžovou, je celý pokrytý zvířecími chlupy a několik švů má rozpáraných. Možná, že policista právě teď myslí na ten svůj gauč a touží, aby měl doma taky takovýhle.
Spíš ale myslí na tu mrtvolu nahoře v podkroví.
„Tak si to projdeme ještě jednou,“ pronese se silným newyorským přízvukem. Sice se mi předtím představil, ale jeho jméno se mi vypařilo z hlavy. Policisté by měli nosit výrazné červené jmenovky. Jak jinak si je má člověk v těžce stresových situacích zapamatovat? Tuším, že je to detektiv. „Kdy jste našla to tělo?“
Chvíli nic neříkám a jen přemýšlím, jestli je ten správný čas požádat o právníka. Neměli by mi ho sami nabídnout? Moje znalosti policejního postupu by potřebovaly trochu oprášit.
„Zhruba před hodinou,“ odpovím.
„Proč jste tam vůbec chodila?“
Pevně semknu rty. „Už jsem vám to povídala. Něco jsem zaslechla.“
„A…?“
Policista se nakloní dopředu a povytáhne obočí. Na bradě má hrubé strniště, jako by se ráno zapomněl oholit. Jazyk zlehka vystrkuje mezi rty. Nejsem hloupá – vím přesně, co chce, abych řekla.
Udělala jsem to. Jsem vinna. Odveďte si mě.
Namísto toho se opřu zády o gauč. „To je všechno. Nic víc nevím.“
Detektivovým obličejem se rozlije zklamání. Pohybuje čelistí a přitom přemýšlí nad důkazy, které v domě dosud nalezli. Uvažuje, jestli jich má dost, aby mi na zápěstích zaklapl náramky. Není si jistý. Kdyby byl, už by to udělal.
„Hej, Connorsi!“
To se ozval hlas jeho kolegy. Spustím oči z Connorse a zadívám se nahoru nad schody. Stojí tam ten druhý, o hodně mladší policista a dlouhými prsty svírá vrcholek zábradlí. Jeho hladký obličej bez jediné vrásky je bílý jako křída.
„Connorsi,“ řekne, „měl bys jít sem nahoru – hned. Tohle prostě musíš vidět.“ I odsud zezdola vidím, jak mu nadskakuje ohryzek.
„Tomu nebudeš věřit.“
Anotace knihy:
Práce u Winchesterových je moje poslední šance začít s čistým štítem. Jenže se ukáže, že jejich tajemství jsou mnohem nebezpečnější než ta moje… Každý den uklízím jejich krásný dům, vyzvedávám jejich dceru ze školy a vařím pro celou rodinu. Sama pak jím ve svém pokojíku v podkroví. Snažím se nevnímat, jak Nina dělá nepořádek, jen aby se mohla dívat, jak ho uklízím. Jak o vlastní dceři vypráví podivné lži. A jak se její manžel Andrew zdá být den ode dne ztrápenější. Ale když se dívám do jeho krásných očí, je těžké si nepředstavovat, jaké by to bylo žít Ninin život. Winchesterovi nevědí, kdo doopravdy jsem. Nevědí, čeho jsem schopná…
Napsat komentář