Jaký by byl osud Katalánska, kdyby se Španělsko zapojilo do druhé světové války? A jak by dopadl sám generál Franco? Prožijte příběh alternativních dějin spolu s Agustím Vilamatem, hrdinou proti své vůli i všem předpokladům. Dobrodružství nesmělého a bojácného mladíka, jehož již od dětství provází láska k četbě a k vlastní mateřštině – katalánštině, začíná koncem roku 1938. Co všechno musí překonat a čím vším si musí projít, než jej souběh událostí zavede až k samotnému španělskému diktátorovi, prozradí kniha Zabil jsem generála Franca. Navnaďte se ukázkou:
A příliš se toho pro mě nezměnilo, ani když vypukla občanská válka. Mé chybějící oko mě ušetřilo nástupu do armády, ale s vědomím toho, jaké je mé povolání, mi přidělili korektorské místo na Komisariátu propagandy spadajícím pod katalánskou vládu. Nemusel jsem nosit uniformu a měl jsem čas, abych mohl dvě hodinky denně pracovat v nakladatelství. Spolu s ostatními korektory, z nichž někteří byli celkem slavní spisovatelé, které jsem si prakticky netroufal oslovit, jsem sdílel velkou úřadovnu, a tam jsem makal. Ticho přerušovaly jen něčí dotazy, což se stávalo asi tak každých pět minut. Jelikož jsem se neodvažoval požádat o pomoc, učil jsem se posloucháním těch, kteří se, třebaže byli takovými význačnými osobnostmi, nebáli dát před ostatními najevo, jak často jsou na pochybách. Vzájemně si radili, blahopřáli, odporovali, nadávali si a pouze díky smyslu pro povinnost se některé gramatické otázky nezvrhly v nekonečné, zeširoka pojaté debaty. Občas k nám zavítal nějaký ministr a čtyřikrát nás přišel pozdravit i sám předseda katalánské vlády. „Jde sem Companys! Jde sem Companys!“ Načež jsme, když se otevřely dveře, povstali a on procházel mezi námi, usmíval se na nás a s těmi nejslavnějšími anebo těmi, které již znal, přátelsky rozprávěl. A mně položil ruku na rameno.
Čas plynul a Katalánsko kráčelo od jedné prohrané bitvy ke druhé. Když se rozezněly sirény oznamující možný nálet, všeho jsme nechali a z budovy na Diagonální třídě jsme se zalezli schovat do nedaleké stanice metra. Občas jsem si listy papírů brával s sebou, takže pokud se mi podařilo získat místo v dostatečné blízkosti světla, pokračoval jsem s korekturami i tam. Když mě s hromadou listin pod paží viděli ti nejostřílenější, uznale přikyvovali, ale žádný z nich mého příkladu nenásledoval.
A takto jsem korigoval texty až do prosince roku 1938, kdy mi jednoho odpoledne pověřený úředník sdělil, že zítra už nemám chodit. Předal mi papír, který mě osvobozoval od aktivní služby ve prospěch Republiky.
Tehdy jsem se při cestě pěšky domů sám sebe ptal, jestli jsem tím obrovským množstvím pravopisných, gramatických, syntaktických a stylistických korektur, které jsem za více než dva roky provedl, dokázal oddálit porážku Katalánska alespoň o pět minut. A jelikož odpověď byla nasnadě, zavřel jsem se v bytě a udělal to, co jsem plánoval již dlouho a mnohokrát to odložil. Otevřel jsem Všeobecný slovník jazyka katalánského a od prvního písmene jsem jej začal pročítat.
Toto byl můj osobní příspěvek do posledních snah o vzdor proti vpádu fašistických vojsk. Takové bylo korektorovo hrdinství před blížícím se nepřítelem.
Tato kniha je součástí projektu financovaného Evropskou unií s názvem Kreativní Evropa, který je zaměřený na podporu menšinových evropských jazyků. Hlavním cílem tohoto projektu je podpora kulturní a jazykové rozmanitosti, posílení nadnárodního oběhu literatury a lepší přístup čtenářů ke kvalitní literatuře z jiných jazyků, než jsou jejich vlastní. Projekt Kreativní Evropa se kromě podpory menšinových evropských jazyků zaměřuje i na podporu méně zastoupených literárních žánrů a osvědčil se jako cenný nástroj pro propagaci vítězů Ceny EU za literaturu (EUPL).
Autor Joan-Lluís Lluís (nar. 1963) je katalánsky píšící spisovatel pocházející z Perpignanu. Napsal desítku románů a literární pamflet. Reflexe o mateřštině a jazycích jako takových patří k ústředním motivům mnoha Lluísových literárních děl. Za svou tvorbu získal Lluís několik prestižních ocenění, jen za román Zabil jsem generála Franca obdržel hned tři včetně toho nejprestižnějšího: Premi Sant Jordi.
Napsat komentář