Rozhovor s Kateřinou Winterovou

Připadáte si teď svým způsobem jako „spisovatelka,“ když je venku i knižní verze Herbáře?

To bych si nedovolila. Rozhodně ne. Já si jako spisovatele představuju člověka, který vymyslí nějaký příběh a pořádně se jím zabývá. My jsme posbírali nějaké vědomosti, které už jsou kolem nás tisíce let, a udělali jsme svoji verzi herbáře a zároveň kuchařky. A já jsem vlastně jen mediální tvář těch informací. Označit se za spisovatelku bych si nedovolila.

Když zůstaneme u té knižní verze, jak velkou roli jste hrála při jejím psaní?

Ona ta knížka samozřejmě vznikla na základě stejnojmenného pořadu. Herbář je magazín o životním stylu převlečený za kuchařskou show, a to především proto, že magazíny o životním stylu můžou dost nudit. Přeci jen se bavíme o bylinách, které člověk užívá spíš vnitřně a nejraději k jídlu. Ostatně většina herbářů jsou recepty na léčivé nebo chutné věci. Když se podíváte třeba na to, co sepisují mniši, a na jejich kuchařky, to jsou neuvěřitelné věci! Takže spíš to bylo studium a sběr různých poznatků a k tomu byl potřeba celý tým. Zároveň ale v kuchařce není nic, s čím bych nesouhlasila a co by mi nebylo blízké. Jsem dost perfekcionistka, přísná a kritická, takže ta supervize nakonec byla dost velká, ale přiznám se, že bez týmu bych to nezvládla.

S Lindou v televizi vystupujete naprosto uvolněně a dalo by se říct, že až improvizujete. Byla to spíš práce nebo zábava?

Rozhodně zábava, a to proto, že se tím zabýváme, zajímá nás to a chceme předat něco dobrého dál. Zároveň je těžké napsat pevný scénář a vymyslet scénku tak, aby to vyšlo. Samozřejmě že scénář jsme měli, víme, co vaříme a proč, jaká je tam bylina a jak se kolem toho budeme motat. Ale režisér chtěl, aby to zároveň vypadalo autenticky, což nechal právě na nás, protože s Lindou jsme nejlepší kamarádky… (paní z České televize nám přináší bezinkový likér uvařený právě podle Herbáře) Jé, děkuju! Takže ta improvizace na místě byla jasná a myslím, že to bylo i zábavné.

Zpět od televizního Herbáře ke knihám. Co teď vlastně čtete? Nějaký oblíbený autor? Vím, že máte malé děti, takže předpokládám, že asi řeknete spíše nějakou pohádku.

Právě že my pohádky moc nečteme. Já jim chci číst něco, co baví i mě. Například Ondřej Sekora mi teď docela připadá jako čtení pro dospělé a objevuju v něm hodně věcí, které děti nepochopí a které jsem ani já nevnímala, když jsem byla menší. A když to čtu teď, tak se bavím tím, že tam nacházím zajímavá témata i v dospělosti. Astrid Lindgrenová – to je klasika, to děti milují. Jeden čas je dokonce bavila i Bible a biblické příběhy.

Bible?

No, tak jednou jsou pokřtěné, tak budou sakra znát všechno! (smích) Samozřejmě, že jsme nečetli klasickou Bibli, ale u babičky objevenou Bibli pro mladé, která má pořád ten starý jazyk, ale už je to modernější, aby tomu děti porozuměly. Navíc to je hrozně vtipné. Teď jsem ještě koupila knížku oceněnou Magnesií Literou – Kosprd a telecí – a u toho jsem se strašně smála. Už jen ten samotný název – Kosprd a telecí! To, že se tak jmenují hlavní hrdinové, je super. Tohle mi přišlo strašně fajn a bylo mi líto, že je ta knížka tak útlá. Ale je ještě spousta knih, které jsme vůbec nečetli, a na které nemám čas, takže doufám, že na to ještě přijde. Chlapec nám teď ale čte komiksy, tak já ho nechávám, aby aspoň něco četl.

Tak snad se od komiksů dostane k nějaké dobré beletrii…

On se od Supermana vrátil k Čtyřlístku, takže teď čte poctivě všechny díly a my mu pořád říkáme „Dívej, tady je Malý Bůh, to bylo v ABC, to je taky dobré,“ ale to se mu nelíbí (smích).

Děkuji za rozhovor. A ten bezinkový likér je vynikající…

Já a Linda děláme lepší!

Autor: Jakub Šimáček

Zdroj obrázku: Česká televize

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *