24 hodin s Pavlou Javorskou

6:15 – Mým budíkem je náš pes, pan Ťapík, takže během 10 minut už spolu bloumáme po Prokopském údolí. A protože v tuhle hodinu jsme asi jediní blázni a nepotkáme ani živáčka, tak stahuju prvně maily a na ty, kde stačí krátká odpověď, i odepisuju, a kde delší, tak ty si schovávám do MHD. 

7:00 – V teple domova už konečně snídám. U snídaně si vždy dělám na daný den DO IT list a z toho včerejšího přesouvám jen tři položky, což je nejlepší skóre za poslední měsíc – Haleluja! Že bych konečně přešla z vánočního režimu do toho pracovního? 

8:00 – Vyrážím do práce. Cestou znova stahuju maily a děkuju za to, že většina mých kolegů jsou také nespavci a už mám spoustu odpovědí, na které jsem čekala. 

8:45 – Příchod do kanceláře, naše tradiční ranní káva s mou nejbližší kolegyní, u které probereme vše možné včetně pracovních updatů. Zapínám PC, v rychlosti řeším nejnutnější maily a telefony. 

9:30 – Schůzka s kolegyní, která nám představuje finální ediční plán našich dětských knížek Ella & Max. A řeknu vám, máte se na co těšit!

11:30 – S hrůzou končíme schůzku, přetahujeme ji o celou hodinu a půl, a tím pádem je zase víc než jasné, že dorazím na další schůzku pozdě. Cestou už si vymýšlím rámcové plány pro jednotlivé knížky, jestli něco zbožňuju, tak je to plánování, a to do těch nejmenších detailů. 

12:00 – S jazykem na vestě přiběhnu do Cacaa, kde mě čeká oběd s Terezií Sverdlinovou, ředitelkou Nadace Terezy Maxové dětem, a Renatou Langmannovou, která je ambasadorkou projektu TERIBEAR. Společně plánujeme, jaké novinky by se nám líbily v řadě TERIBEAR byRenata. Hlavním partnerem pro prodej produktů je Neoluxor, takže ještě jednou děkujeme!

14:00 – Pomalu končíme a já si díky své pracovní deformaci projdu několik knihkupectví v centru. 

14:45 – Moje tour de knihkupectví je u konce a já běžím zpět na Vinohrady. 

15:00 – Pracovní schůzka s Kateřinou Borovanskou nad soutěží Fénix content marketing. Letošní ročník bude jedna velká jízda, ať žije content!

16:30 – Zasedám k PC a jedu v moodu tabulky a zase jen tabulky a jejich vyhodnocování. Je to nutné zlo, bez kterého to bohužel nejde. 

18:00 – Odcházím z práce a tentokrát směr Švandovo divadlo. Každé jejich představení je sázka na jistotu a přes ulici je můj oblíbený tapas bar, takže cíl po divadle je také předem jasný. 

23:00 – Dorazím domů a pan Ťapík mě už vítá s vodítkem v puse, takže ani večerní vycházka mě nemine. A je to stejné jako ráno, nikde ani noha, takže v rychlosti projíždím na telefonu zpravodajství, které jsem si dnes zatím ani nerozklikla. 

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *