Před lety jsem si říkala, že by byl skvělým prezidentem naší země. Nikdy se to nestane, ale ta myšlenka je krásně hřejivá. Jako jeho laskavost v očích, ve slovech, v barvě hlasu. A hlavně v jeho knihách, filmech a v Cimrmanovi.
V současné době natáčíte se svým synem Janem nový film. Betlémské světlo napsal podle tří vašich povídek a vy v něm hrajete spisovatele. Takže vlastně sebe. Jaký je Zdeněk Svěrák spisovatel? A jaký je Zdeněk Svěrák herec?
Jsem spisovatel povídek, divadelních aktovek, filmových scénářů a písňových textů. Román neumím. Jako herec jsem samouk. Jsou dva druhy herců. Jedni se dokážou převtělit do postavy vzdálené jejich civilnímu charakteru – Dustin Hofman zahrál autistu stejně skvěle jako ženu. Jiní jsou spokojeni s tím, že promítnou do role sami sebe. Patřím k těm druhým.
Vyšla i nová povídková kniha Povídky a jedna báseň. Slyšela jsem, že báseň má dokázat, že jste trochu jasnovidec. Vysvětlíte to, prosím?
Báseň dosvědčující mé jasnovidectví se jmenuje Vylíčení popravy. Napsal jsem ji v říjnu 1989 a obrazně jsem v ní předpověděl, co se stane v listopadu.
Všechny povídky, které jste napsal a načetl, vyšly jako narozeninový dárek pod názvem Skoro všechno…
Ano. Ten soubor je dlouhý skoro 24 hodin a jsou tam nejen povídky, ale i nedělní rozhlasové pohádky, operky, které jsem napsal s Jaroslavem Uhlířem, a také některé písničky v novém hávu. Je tam skoro všechno, co je pastvou jen pro uši.
Čím je pro vás psaní?
Psaní je samotářské řemeslo. Je to práce s jazykem. Hledám v mateřštině slova, která mi chutnají a jsou nejpřesnější pro to, co chci vypovědět. Rád vyprávím tak, aby to bylo úsporné a končilo to nějakou pointou. Moje povídky nejsou k popukání, ale když se podaří napsat je s mírnou náloží humoru, jsem rád.
Ve svých knihách máte hodně autobiografických momentů. Jak moc jiný by byl váš životopis? Vaše paměti?
Nechystám se napsat své paměti právě proto, že to nejzajímavější už jsem odvyprávěl ve filmech nebo v knížkách.
Jste krapet mladší než můj muž, ale zdá se, že máte podobné motto: „Důležité je nepřestat!“ Takže píšete, natáčíte, jste ředitelem divadla? Co vás žene pořád dál?
Mám práci, která mě těší. To, že dělání všechny smutky zahání, u mě platí dvojnásobně.
Mimochodem jste ředitel, nebo principál?
Jsem principál. Ale kluci v divadle mi z legrace říkají pane řediteli, někdy i pane generální řediteli. Nemám žádnou ředitelnu, mám jen důvěru kamarádů, že jako spoluautor kusů, které hrajeme, bych měl soubor vést. Mám i náměstka, s nímž se radím. Je to Miloň Čepelka.
Jak vás ovlivnil a ovlivňuje Jára Cimrman?
Cimrman dal práci. Texty pro divadlo jsme s Ladislavem Smoljakem psali s pílí a houževnatostí, které se dnes divím. Po dlouhá léta bylo naše divadlo spojeno se starostmi, se zápasem s úřady. Tím se vytvořil odolný kolektiv, v němž je radost být. Teď když nám hraní zakázal koronavirus, si uvědomuji, jak moc se mi stýská nejen po divácích, ale také po spoluhráčích. Cimrman pro mě není jen fenomén humoru, ale také oni, Cimrmani.
Proč je Cimrman největší Čech? A co říká o nás Češích, když mezi největší osobnosti radíme – omlouvám se – neexistující postavu?
Dokazuje to, že máme smysl pro humor. A to je cenná hodnota. V nejtěžších dobách nás držel nad vodou jako záchranný kruh.
Věříte na osud? Existují náhody?
Na osud nevěřím. Ale náhody? Když se ohlédnu, připadá mi, že život je sřetězením náhod.
Jak vnímáte věk? Čas?
Věk nelze nevnímat. Tělesná schránka zkonstruovaná na limitovaný čas vám to nedovolí. Ale při práci se na to dá zapomenout. Myslet na to, že se blíží čas dojezdu, je nezdravé. Lepší je dělat, jako by se nechumelilo, i když se chumelí.
Děkuji za rozhovor, Pavlína Saudková
Rozhovor vznikl ještě v době zavřených divadel na jaře 2021.
ZDENĚK SVĚRÁK
Dramatik, scenárista, herec, autor písňových textů a spisovatel, který letos v březnu oslavil 85. narozeniny. Jaro zasvětil natáčení svého už osmého filmu, na kterém spolupracuje se synem Janem. Bude se jmenovat Betlémské světlo. Největšího úspěchu dosáhli s Koljou, který získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film roku 1996.
