Vlastina Svátková je herečka a spisovatelka, kterou jste jistě viděli v celé řadě českých filmů. Mimo hraní se naplno věnuje pomoci ženám s poruchou příjmu potravy a také psaní knih. Sešly jsme se během přípravy audioknižní podoby její čtvrté knihy a Vlastina nám v rozhovoru prozradila nejen to, jak se dostala ke psaní.
Najdeš mě ve tmě je již vaše čtvrtá kniha. Snila jste odjakživa o psaní, nebo se to jednoduše stalo?
O čem jsem vždy snila, se mi nakonec splnilo, ale až tehdy, když jsem na to zapomněla. Když jsem to přestala tolik chtít a tlačit. Psaní je ale mojí součástí odjakživa. Od momentu, co jsem se naučila psát, to byla forma mně nejbližšího projevu sebevyjádření. Jako první mě k psaní navedla moje babička, která mě naučila, co je rým, a přes jednoduchou prózu jsem se přirozeně dostala k psaní poezie, která se absolutně nerýmovala, a ve své vnitřní rozervanosti jsem jí rozuměla jenom já. To mě fascinovalo: moct psát řečí své duše, které rozumí málokdo.
Mimo herecké a spisovatelské dráhy se také věnujete práci pro nadaci Anabell. Představila byste nám, čemu se tato nadace věnuje?
Je to nadace pomáhající ženám a dívkám s poruchami příjmu potravy. Její zakladatelka Jana Sladká je úžasná ženská, která si sama prošla poruchou příjmu potravy. A protože i já mám s touto nemocí zkušenost, a znaly jsme se, oslovila mě. Někdy si říkám, kéž by bylo v mých silách pomáhat víc. Pomoct týraným dětem, ženám. Zachránit celý svět nemůžu, ale alespoň třeba pomůžu přes své myšlenky a osobní zkušenosti vložené do mých knih, ve kterých je naděje a světlo.
Vaše knihy jsou spíše než klasickým příběhem souborem osobních výpovědí, zážitků a pohledů na život. Toužila jste někdy napsat román, detektivku nebo jiný žánr?
Netoužila. Snažím se dělat to, co mi nejvíc jde. Ne nadarmo jsem si toho prožila tolik. Nějaký smysl to těžké a smutné období určitě má. Kdybych se rozhodla psát detektivku nebo román, seděla bych nad první kapitolou měsíce, a stejně bych nevěděla, jak dál. Naopak, ten styl psaní, který mám já, mi jde sám od sebe, myšlenky lehce plynou a cítím vibrace, jako bych byla mimo realitu. Zřejmě se tomu říká flow nebo rauš ?, ale v takovém stavu bytí se opravdu tvoří velké věci.
Nejnovější kniha Najdeš mě ve tmě se dočkala i audioknižní verze, kterou jste sama načetla. Bylo pro vás složité číst vlastní text?
Velmi. Vlastně jsem si řekla, že podobnou hloupost už nikdy neudělám ? Každopádně bych nikdy nezažila to, co jsem u nahrávání svého textu zažila – že mě moje slova dojmou k slzám. A za ten moment šoku to stálo. Ale jinak je to velmi náročné. Číst emotivní text, znovu si to všechno prožít, procítit, narovnat křídla a oprostit se od toho, co bylo a je nenávratně pryč. Občas mě napadlo: to jsi hezky napsala, Vlastino…. A jindy mě napadlo: Ježiši, kdo psal takovou blbost! A z režie se ozvalo: „Vy! Ale je to dobrý text, nebojte!!!“ Jsem k sobě hodně kritická, to je pravda ?
Připravovala jste se na načítání audioknihy nějak speciálně?
Ne, vůbec. Myslela jsem, že to rychle přečtu a za dva dny máme hotovo. Byla jsem překvapená, jak jsem po deseti stránkách už nebyla schopna přečíst větu bez přebreptů, bez zakoktání. To bylo znamení, že musíme skončit a odpočinout si. Při čtení své knihy jsem si uvědomila, že je sice hezké psát dlouhé, nekonečné věty, ale horší je takové věty přečíst. Uprostřed se blbě nadechnete, nebo uděláte logickou tečku a ona tam není! Takže celé znovu… Na další audioknihu si zaplatím nějakou šikovnou herečku ?
Posloucháte také audioknihy? A pokud ano, prozradíte nám, při jaké činnosti nejčastěji?
Ne tak moc, jak bych chtěla. Přitom nejvíc právě na dlouhé cesty v autě. Jen občas mě to uspává a mám raději u řízení poslech hudby. Záleží, v jakém životním období se zrovna nacházím. Teď momentálně v tak náročném, že když si večer pustím audioknihu, byť jen třeba pohádku pro děti, okamžitě usnu. Ale věřím tomu, že doba audioknih a podcastů vrcholí a bude čím dál víc. Lidé totiž už nemají čas zastavit se a číst…. Hodně času trávíme za jízdy, běhu a chceme toho stihnout strašně moc. Za pár let se možná zase vrátíme k tomu, co teď odmítáme. K tradicím, klidu, času pro sebe…
Komu byste svou knihu/audioknihu doporučila?
Ženám. Každá se v ní najde, nebo v ní najde svoji kamarádku, maminku, sestru. Jsou to příběhy nás všech. Nebo byly, nebo budou. O lásku se neprosí, ale každá si k tomu uvědomění musíme přijít sama, vlastní cestou. Cestou k sobě samé a k vlastní sebehodnotě.
Jaké knihy sama ráda čtete a svěříte nám, která kniha vám právě leží na nočním stolku?
Knihy, které mě někam posunou, inspirují, po kterých moje duše touží. Teď momentálně mám na stolku knihy o bydlení a vaření. Protože obě odvětví teď aktivně žiju: přestavuji nový domov a chystám jedno velké překvapení týkající se vaření.
Mohou se čtenáři těšit na vaši další knihu? Pracujete aktuálně na něčem?
ANO!
Děkuji za rozhovor a budeme se tedy těšit na další novinky.
Karolína Skácelová
Foto: Petra Klačková
Vlastina Svátková (1982) je herečka a spisovatelka, která vyrostla na Slovensku a v roce 2002 se usídlila v Praze. Pomáhá dívkám a ženám s poruchami příjmu potravy, je ambasadorkou nadace Anabell. Hrála v řadě filmů, například jste ji mohli vidět ve snímcích Gangster Ka, Nevinné lži, nebo dokonce v bondovce Casino Royale.
