Se scénáristou Markem Epsteinem o románu Země, který psal několik let a kterému do vínku přeje exotický literární život.

Jak momentálně běží život scénáristy, občasného spisovatele a svátečního dramatika, jak jste se sám charakterizoval?

I díky Luxoru teď poměrně hekticky. Pokouším se lidi přesvědčit, že stojí za to ztratit pár večerů v posteli s mojí knihou a pak ji třeba někomu koupit k Vánocům.

V říjnu vyšel Váš román Země, nelze se nezeptat na inspiraci. Měl jste při psaní postavy Ley nějaký předobraz?

Námět na knížku mi trochu oklikou poradil herec Pavel Kříž. Vlastně jsem mu chtěl jen dokázat, že to není dobrý nápad na film. A z argumentů se vyloupl román.

Země zpracovává těžká témata, jak bylo těžké román napsat? Jak dlouho jste jej psal?

U románu je asi na místě pracovat s časem opatrně. Píšete, když máte čas. A čas je vzácná komodita. Takže, když řeknu roky, myslím, že je to správný odhad. A já věřím, že není tak těžký, že je spíš emotivní.

Jakému typu čtenáře byste Zemi doporučil a proč?

Nejraději všem. A proč? Protože doufám, že jsem to napsal dost filmově, abych mladší nenudil a zároveň trochu románově, abych starší neurazil.

Jste především scénárista. Bude ze Země také scénář a film?

Osobně bych dal přednost tomu, kdyby měla kniha trochu exotický literární život. Třeba… kdyby se stal zázrak a podařilo by se ji přeložit do cizího jazyka, kde by zaujala. To by pro mě jako autora bylo mnohem zajímavější než film. Dokazovalo by to to, že kniha má schopnost přežít.

Tvoříte si nějaká pouta s postavami svých knih?

Samozřejmě. Musíte jistým způsobem milovat i toho největšího padoucha. Jinak by nemělo smysl o něm psát.

Ocitl jste se někdy v životě v situaci, že jste měl pocit, že jste o (skoro) všechno přišel?

Nevím, nakolik se rouhám, když přiznám, že jsem zatím měl asi štěstí. Bohužel život ve své fatálnosti nemá happyend a ztráty jsou jeho součástí. Nevyhnou se nikomu z nás a nevím, jestli se na ně dá dostatečně připravit.

Tvoříte i pro děti, napsal jste úspěšného Srabáčka, scénář k Andělu Páně 2. Užíváte si to?

Pokouším se. Ale hlavně se snažím zaujmout svoje rošťáky. Myslím, že pro autora jsou vlastní děti výhodou, když už se pustí na pole dětské prózy. Bez nich bych totiž pro děti asi nikdy psát nezačal.

Máte dost času na čtení? A jaká kniha Vás v poslední době zaujala?

S časem je to mizérie. Ale to není jen můj problém, to je fenomén, který jen čeká na svoji matematickou verifikaci. S věkem prostě čas zrychluje. Čím více si dokážete něco užívat, tím rychleji to pomine. Děti se pořád na něco těší. Výsledek očekávaného už není důležitý, protože ve chvíli, kdy se vysněná událost odehrává, už se těší na něco dalšího. Poháněním času čas paradoxně brzdí. A s věkem se to obrací. Taháme hystericky za páky, abychom zpomalili a paradoxně to frčí stále rychleji. Ale v létě jsem si čas našetřil. A kniha, co jsem přečetl se jmenuje Bílá Voda od Kateřiny Tučkové. Je to bichle hrozná, ale bichle báječná. Všem doporučuji. Zároveň je třeba číst v sedě, protože, kdyby vám vleže spadla na hlavu, může zlomit nos nebo vyrazit zuby…

Jakou knihu si můžete číst zas a znovu?

Všechny, které jsem četl před víc jak třemi lety. Ty už jsem totiž zase zapomněl.

Kde (jak) nejraději kupujete knížky? Máte svého oblíbeného knihkupce?

Asi bych měl říct Luxor, že?

Jakou otázkou byste ukončil interview, kdybyste byl na mém místě?

Víte, v jaké naší pobočce prodáváme Zemi? Já bych řekl: „Nevím.” A Vy byste vykřikla: „VE VŠECH!” A pak bych se pěkně poděkoval…

ZEMĚ

Lea o všechno přišla. Několikrát. Válka jí vzala rodinu, komunisti dceru, škodolibost osudu partnera. Naštěstí ale dostala do vínku nevšední dar – téměř nadpřirozenou fyzickou sílu. Znovu a znovu ji ve svém těle nalézá, aby přemohla strach, aby našla dceru Mirabelku, aby si udržela lásku. Bude jí ale její dar na to všechno stačit? Země je strhující sága, která na pozadí nesnesitelných dějin druhé poloviny dvacátého století vypráví o dvou generacích mimořádných žen a jednom neobyčejném talentu.

MAREK EPSTEIN (*30. 9. 1975) vystudoval FAMU, obor scénáristiky a dramaturgie. Nyní se vrávoravě pohybuje na volné noze (obou). Scénárista, občasný spisovatel a sváteční dramatik – na kontě má tři desítky filmových scénářů (mj. Ve stínu, Václav nebo Šarlatán) a několik beletristických knih. Pro režiséra Jiřího Stracha napsal scénář Osmy, Svatojánský věnečku nebo Anděl Páně 2. Je vyznavačem sportovního a vytrvalostního rodičovství.

Autorkou rozhovoru je Pavla Köpplová.

Tento článek vyšel v magazínu Luxor v listopadu 2022.