Petere, kdy jste se rozhodl stát spisovatelem?
Svou první knihu jsem napsal, když mi byly 4 roky. Rodiče mě učili základní čtení a psaní už předtím, než jsem šel do školy. První, co jsem napsal, byl krátký příběh „Malý elf“. Měl asi šest stránek, asi deset slov na stránku. Maminka mi pak ukázala, jak všechny stránky sešít dohromady, aby vznikla opravdová kniha. Takže psaní mám opravdu v DNA.
Odkaz na Peterovu první knihu najdete ZDE
Kde hledáte inspiraci pro své příběhy?
V každodenním životě. Jsem závislý na zprávách. V celém domě mi 24 hodin denně hrají televizní zprávy a k tomu přibližně dvě hodiny denně pročítám noviny a časopisy a nasávám zprávy.
Proč jste se rozhodl psát thrillery?
Byla to vlastně náhoda. Chtěl jsem napsat knihu, odehrávající se v Číně, o produkci geneticky upravené rýže. Zjistil jsem, že nejlepší cestou, jak ten příběh vyprávět, bude díky vyšetřování vraždy. A tak se ta kniha stala krimi thrillerem. A jak vás nakladatelé a čtenáři jednou šoupnou do kategorie krimi autorů, je téměř nemožné se z ní dostat. Ne, že bych si stěžoval. Myslím, že žánr krimi nabízí každému spisovateli opravdu široké pole působnosti.
Máte mezi svými hrdiny oblíbence a proč?
Myslím, že je to pravděpodobně Enzo Macleod, protože to je hrdina, s nímž se nejvíce ztotožňuji. Je přibližně mého věku a pochází ze stejných kulturních podmínek. Oba žijeme ve Francii, dvakrát jsme se oženili a mnoho let jsme strávili nápravou pošramocených vztahů s našimi dcerami.
Kdybyste měl tu možnost, změnil byste nějaký konec své knihy, třeba změnil pachatele?
Ne, nikdy se nevracím zpět, ani znovu nečtu již jednou přečtené knihy. Co je jednou pryč, je pryč. Raději se dívám dopředu.
Máte při psaní nějaký rituál?
Vstávám denně v 6 hodin, pohladím břicho velkého dřevěného Buddhy, kterého jsem si koupil na bleším trhu v Pekingu, a napíšu 3000 slov za den.
Říkáte, že svou nejnovější knihu – Karanténu – jste napsal už před 15 lety. Jak je možné, že vyšla nakonec až letos?
Když jsem tu knihu napsal, nakladatel ji odmítl jako naprosto nereálnou – není přece možné, aby jedno z největších měst západní Evropy, jakým Londýn je, bylo neprodyšně uzavřeno kvůli viru. Letos, když obdobná situace nastala, vidíme, jak až moc realistický a aktuální můj příběh je. To, co jsem napsal v roce 2005 o tom, jak bude karanténa vypadat, se ukázalo jako chladně přesná předpověď. Takže kniha byla osudem odsouzena k vydání, až když skutečný život dohonil fikci.
Vím, že už jste v České republice byl, v roce 2014. Máte naši zemi rád a líbí se vám Praha?
Ano, moc jsem si výlet k vám užil. V Brně jsem se zúčastnil krásné literární akce, a pak strávil víkend v báječné Praze. Každý byl milý a přívětivý, moc rád bych se do Prahy ještě znovu podíval.
Narodil jste se ve Skotsku, ale nyní žijete ve Francii. Kdy jste opustil svou rodnou zemi a můžete nám říci, proč?
Poprvé jsem přijel na jihozápad Francie, kde nyní žiji, před více než čtyřiceti lety na kempovací dovolenou. Pak jsem se do těch míst zamiloval a v následujících letech jsem se mnohokrát vrátil. V roce 1987 jsem koupil malý prázdninový domek. Během několika příštích let jsem tam trávil stále více času, nakonec jsem koupil větší dům a rozhodl se, že se tam přesunu natrvalo. Miluji kulturu, jídlo a víno a samozřejmě, ? počasí je mnohem lepší než ve Skotsku!
Nyní jedna speciální otázka, jelikož pocházíte z kolébky tohoto sportu ? Hrajete golf?
Obávám se, že ne. Můj otec miloval golf a každý týden hrál na místním hřišti. Když jsem byl mladý, jezdili jsme pravidelně na golfové dovolené (maminka taky milovala golf). Otec mi k šestnáctinám věnoval členství v jejich golfovém klubu, ale nikdy jsem tomu nepropadl a svou „dráhu golfisty“ jsem vzdal asi po dalším roce – k obrovskému otcovu zklamání.
A co vás tedy baví ve volném čase?
Mou největší vášní je hudba. Když jsem byl mladší, hrál jsem hned v několika kapelách. Doma mám vlastní nahrávací studio, kam chodím psát a nahrávat hudbu s přáteli.
Čtete rád a jakou knihu máte právě na nočním stolku?
Když jsem byl mladší, četl jsem nepřetržitě. Vždy jsem měl rozečtenou alespoň jednu knihu, a někdy i několik najednou. Teď už nemám bohužel čas číst jen tak pro radost. Většinou čtu v rámci výzkumů k novým příběhům, které chystám vám, čtenářům. V současné době čtu knihu s názvem „Saving Mona Lisa“, jež popisuje, jak Louvre na začátku druhé světové války evakuoval všechny svoje sbírky, aby nepadly do rukou nacistům.
Píšete tedy nějakou novou knihu? Nač se můžeme těšit?
Ano, kniha, kterou v současné době čtu, je možným vodítkem k tomu, o čem bych chtěl psát ve své další knize. Možná je dobrou zprávou, že by se v tomto příběhu měl vrátit Enzo Macleod ? Knihu, kterou jsem měl v úmyslu napsat původně, jsem musel na čas opustit. Nemohl jsem totiž v květnu odjet, kvůli koronaviru, na svůj výzkumný výlet na arktické souostroví v Svalbardu.
Děkuji za příjemný rozhovor a jdu honem dočíst Karanténu.
Helena Herynková
Peter May (1951) je skotský novinář, scénárista a spisovatel. Byl redaktorem hlavních večerních pořadů britského televizního dramatu a televizním scenáristou. Později se začal věnovat spíše psaní románů. Je autorem mnoha děl včetně několika seriálů. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří např. série čínských thrillerů. Dalším dílem je série z ostrova Lewis. Dále například seriál Akta Enzo, s detektivním námětem.
Knihy Petera Maye dostávají postupně také svou audioknižní podobu. V ČR se účastnil mimo jiné literárního festivalu Měsíc autorského čtení v roce 2014. Žije ve Francii.
Napsat komentář