Celosvětově uznávaný fyzioterapeut a odborník na celostní medicínu ve své nové knize Posilování stresem odhaluje léčivou stránku tolik obávaného stresu.
Jak dlouho kniha vznikala? Inspirovala vás k jejímu napsání i všeobecná panika covidového období?
S psaním jsem začal někdy na jaře loňského roku, ale způsob uvažování a obsah knihy vznikal v mém profesním životě. Covid mě inspiroval, protože toto období ukázalo, že je potřeba nejen nemoci léčit, ale také budovat vnitřní potenciál, který jejich propuknutí zabraňuje a který ulehčuje jejich léčbu.
Stres považujeme v dnešní pohodlné době za strašáka, kterému je třeba se odmala důsledně vyhýbat. Podle vás se tímto přístupem ale paradoxně oslabujeme. Proč je dobré stres do našich životů vrátit?
Působení stresových vlivu v přiměřené intenzitě a množství je jakousi přirozenou vakcínou. Ta produkuje proti jejich vlivu účinné „protilátky“, které nás chrání před jejich patologickými dopady. Bez jakéhokoli propuštění stresoru – tělesné zátěže, chladu, vedra, bakterií, viru, nedostatku jídla a tak dále – do našeho života nezískáme nikdy potřebnou odolnost. Člověk potřebuje v životě nejen slast, ale i strast.
Jak laik neznalý práce se stresem pozná, jaká dávka stresu ho posílí, a jaká naopak oslabí?
Kniha není návodem, kolik a co dělat, ale spíš zamyšlením nad holistickými principy fungování organismu ve vztahu ke stresové zátěži. Otázka, zda nás dávka stresu posílí, nebo poškodí, je hodně závislá na schopnosti a citlivosti našich smyslů. Když je správně vychováváme, tak nám napovědí, zda je stresu už moc.
Můžete nastínit rozdíl mezi zdravým, příznivým stresem, a stresem chronickým (z dlouhodobého přetížení), který muže naopak být příčinou mnoha vážných neduhů?
Náš organismus reaguje na velký stres reakcí mobilizující úlekovou reakci „uteč“. My však musíme umět přepínat i do reakcí vzdorujících stresu chronickému „vzdoruj dlouhé tuhé zimě“. Omezená schopnost vzdorovat dlouhodobému stresu vede velmi často k depresivním poruchám a může vyvolat i celou řadu psychosomatických obtíží. Často je spojován s žaludečními vředy, s poruchami kardiovaskulárními, se zvýšeným krevním tlakem. Vleklý nezvládnutý stres vyvolává i úzkostné poruchy, s nimiž souvisí vyšší výskyt různých srdečních arytmií, zvyšuje riziko astmatu. Potlačená imunita bývá navíc důvodem náchylnosti k infekčním onemocněním a je také pozadím poruch hybného systému. Často se k němu vážou kožní projevy, je spouštěcím faktorem některých revmatických onemocnění, ale i rady dalších, ke kterým máme genetickou predispozici, jež by za normálních okolností byla zabrzděna naší imunitou.
Jak lidi podle vás komfort dnešní liberální doby nejvíce oslabuje?
Lidé byli v minulosti vystavováni mnohem těžším tělesným a duševním zkouškám, než je tomu v dnešní době. Je paradoxní, že přitom denně slýcháme větu: „Jsem v hrozném stresu.“ Nad důvody vyřčení této věty je třeba se vážně zamyslet. Problém netkví pouze v množství stresu, jako v tom, jak ho čteme v našich myslích, co vůbec považujeme za stres a jak jsme vůči němu tělesně a psychicky odolní.
Jak se stresem otužovat – od batolete přes děti, pubescenty, dospělé až po staré lidi?
Jedním z možných způsobů budování resilience je správné vystavování těla chladu neboli otužování. Chlad působí jednorázově jako stresor a vede k vychýlení rovnováhy, tedy k narušení homeostázy organismu. To startuje řadu nervových, hormonálních a buněčných změn, které navozují postupnou adaptaci. Za určitou dobu tím dochází při stejném stresovém vlivu (chladu) k mnohem menšímu vychýlení organismu z jeho rovnováhy, tím k jeho adaptačnímu posílení, a to ve většině našich tělesných systému včetně psychiky. Obdobně je tomu s ostatními environmentálními stresory – tělesnou zátěží, půstem, vedrem…
Máte náročnou práci, jste dlouhodobě velmi vytížený, máte rodinu… Jak se stresem pracujete vy osobně? Co vám pomáhá najít rovnováhu?
Obecně je míra a způsob odpočinku vysoce individuální a závisí na více faktorech – na tělesné a psychické zátěži, na trénovanosti a také typologii člověka. Osobně jsem se naučil rozlišovat mezi akutní a chronickou únavou. Toto rozlišení je hodně závislé na sebepoznání a vyžaduje trochu odlišnou strategii, o které v knize píšu. Bezkonkurenční je pro odpočinek spánek, který je také velmi důležitou složkou adaptačních procesů. Jak upozorňuje profesor Karel Šonka, přední odborník zabývající se problematikou spánku, za chronicky nedostatečným a nepravidelným spánkem stojí až třicet procent všech zdravotních problému. Vedle občasného dospání mi pomáhá chalupa, kde mohu pracovat v klidnějším režimu.
foto: Anna Kovačič
Obecně dnešní lidé hledající spíš rychlá a pohodlná řešení neradi slyší, že musí vylézt z vatičky do nepohody a začít na sobě něco měnit, aby se jejich fyzické a psychické zdraví zlepšilo. Jak to vnímáte například u svých pacientů? Převládají ti, kteří jsou ochotni se měnit, nebo se spíš běžně setkáváte s lidmi, kteří ochotni nejsou?
V trendu současné medicíny je opravárenský přístup, ze kterého se vytrácejí aktivní možnosti léčby i prevence. Je třeba více akceptovat, že člověk je především subjekt, ne objekt. Z léčby a prevence nemocí nesmí být vyloučeny psychické stavy, emoce, vnitřní zkušenosti, kognitivní funkce, spánek, relaxace, ale také preventivní vliv environmentálního stresu.
Na co se momentálně nejvíce těšíte?
Každou chvilku je něco, na co se člověk může těšit. Už jen tím, že spousta dnešních věcí a možností dříve zdaleka nebyla, a ani dnes nemusí být samozřejmostí.
Děkuji za rozhovor a cenné rady.
Světlana Hanušová
Napsat komentář