Ve středu 24. 8. vyšel díky iniciativě zakladatele a provozovatele největšího knižního webu v Čechách a na Slovensku DatabazeKnih.cz Daniela Fialy a péčí redakce nakladatelství Listen titul Povídky, které pomáhají. S Danielem jsme si povídali o tom, jak kniha vznikala a komu její výtěžek pomůže.
Jak sbírka vznikala?
Od chvíle, kdy jsem si v hlavě ujasnil koncept, to je skoro přesně jeden rok. Začal jsem trochu obráceně (což však dělám častěji) a nejprve jsem si vytvořil obal knihy. Ačkoliv jsem ještě ani nevěděl, které autory budeme oslovovat. Název knihy „Povídky, které pomáhají“ mě napadl tak nějak hned a ani jsem nepřemýšlel nad jinými variantami…
Jak jste vybírali autory?
Chtěl jsem autory různých profesí, ale zase ne každý je ochoten a schopen napsat dobrou povídku. Takže jsme se radili a přemýšleli, o kom víme, že píše, a kdo by nám do konceptu mohl zapadnout. Sešly se nám tak povídky od renomovaných spisovatelů jako je Michal Viewegh nebo Markéta Lukášková, ale i autorů jiných profesí. Několik povídek jsem také získal z tvůrčí soutěže pro čtenáře, kterou jsem uspořádal na Databázi knih.
Kolik příspěvků jste v soutěži posbírali?
Přišlo nám asi sto povídek, takže jejich procházení a vyhodnocení bylo celkem náročné. Děkuji všem účastníkům a jsem moc rád, že v knize budou i povídky třech soutěžících. Snad kniha trošičku pomůže v jejich spisovatelské kariéře.
Čím je podle vás kniha čtenářsky atraktivní?
Atraktivní je dle mého názoru jednak z pohledu, že jsou tam známá spisovatelská jména, ale také autoři různých profesí (senátor, hudebník apod.). Z určitého pohledu by se to mohlo zdát spíše jako slabé místo, ale i jejich povídky jsou opravdu povedené. Proto věřím, že bude lidi zajímat, jak se s touto jinou rolí popasovali.
Co vás na knize nejvíce bavilo?
Nejvíce mě bavila práce na obalu. Vytvořil jsem si více variant, ale byl to takový odrazový můstek, že něco opravdu začíná vznikat…
Kniha pro charitu je jedinečný koncept, jak jste na něj přišli?
Dlouho jsem přemýšlel, jak pomáhat jinak než „jen trvalým příkazem“… A ideálně to spojit s knihami a Databází knih. Jenže dlouho jsem vůbec nevěděl, jak na to. Před dvěma lety jsem dostal nápad vytvořit knihu, ale stále jsem nevěděl, jak to celé pojmout. Původně to měla být kniha rozhovorů, ale nakonec jsem došel k závěru, že povídky budou sice těžší pro autory, ale atraktivnější pro čtenáře. Také jsem od začátku věděl, že tam chci různorodé profese, aby byla kniha pestřejší. Jsem moc rád, že se to podařilo a že drtivá většina oslovených souhlasila. Všem se ten nápad líbil, což mě hnalo kupředu.
Jak jste vybrali charitu, která dostane výtěžek?
Databáze knih pravidelně přispívá už roky na Dobrého anděla, nárazově různým lidem nebo třeba Ukrajině. Pro knihu jsem chtěl tedy najít jinou oblast. Zároveň mě inspiroval dokument Davida Attenborougha, takže jsem věděl, že chci pomoc směřovat přírodě. Až jsem se postupně dostal právě k organizaci Prales dětem.
Máte v plánu v podobných projektech v budoucnu pokračovat?
Pokud se bude kniha prodávat a vybere se alespoň trochu zajímavá částka, určitě bych rád pokračoval. Dokážu si představit například pokračování knihy, tentokrát třeba s tématem vánočních příběhů, a opět s různorodými autory. Nyní se však soustředím na křest knihy, který proběhne 6. září v Paláci knih Luxor, teprve po něm o tom budu hlouběji přemýšlet.
Autorkou rozhovoru je Barbora Hrubá.
