Se spisovatelem Martinem Vopěnkou o jeho nové knize, době minulé i mladé generaci, v kterou věří.
Knihu Václav Havel mocný bezmocný ve 20. století u nás koupíte ZDE.
V čem dnes spatřujete naději?
U nás v Čechách ji vidím v mladé generaci do 25 let. Často beseduji na školách a myslím, že v nich už vyrůstá konečně generace oproštěná od zátěže čtyřiceti let totality. Jsou evropští a vážně na ně doléhají problémy současného světa. V globálním měřítku, zejména co se týče životního prostředí, nezbývá než věřit v úplnou změnu paradigmatu. Tedy že lidstvo změní svůj přístup zcela zásadně.
Napsal jste další knihu, která se tváří, že je pro děti, ale vlastně je určená pro malé i dospělé. Stejně tak tomu bylo i s Biblickými příběhy. Co vás k tomuto pojetí vede?
Vyplývá to přirozeně z mého přístupu k literatuře faktu, i když ji píšu spíš výjimečně. Myslím, že umím jasně vybrat, utřídit a propojit, co je podstatné, a sdělit to srozumitelným jazykem. A tato forma už ze své podstaty míří k dětem, mládeži i rodičům.
Proč právě Václav Havel?
Na jeho příběhu lze vysvětlit i naše nedávné dějiny, což se ve školách moc nedaří. Zároveň je to politik téměř současný, takže vše, o co usiloval, je aktuální i pro svět, ve kterém žijeme. Bylo o něm napsáno několik obsáhlých biografií, ale žádná názorná ilustrovaná kniha. A konečně: Václavu Havlovi vděčím za naději, kterou jsem měl jako mladý člověk v 80. letech. Mnozí disidenti byli bývalí reformní komunisti nebo katolíci a sledovali vlastní agendu. Havel bojoval za naši svobodu a za lepší společnost. A byl v tom nekompromisní.
Chybí vám dnes výrazná osobnost, jakou byl on?
Ukazuje se, že až zoufale chybí nejen u nás, ale i v celoevropském měřítku. Podívejte se na reprezentaci třeba Německa: jsou to v podstatě úředníci a účetní.
V úvodu věnujete tuto knihu všem zbabělým a podlým krysám, které přisluhovaly komunistickému režimu, prospěchářům, kteří z režimu těžili a páchali zlo. Jak moc se vás tato zkušenost dotýkala? A proč je důležité si dobu komunismu připomínat?
Na gymnáziu jsme měli třídní, která byla přesvědčená komunistka, byla nebezpečná a nepřátelská. Každému dávám šanci začít znovu, omluvit se, něco pro společnost udělat. Jenomže tyhle malé svině se často jenom přebarvily a nikdy žádnou osobní zodpovědnost nevyvodily. A naše tehdejší společnost jich byla plná. Chodil jsem na nepovolené demonstrace a nenáviděl tehdejší zřízení nutící lidi žít ve lži. Dnes není snadné vysvětlit, v čem zrůdnost toho režimu spočívala, když za ním nezůstaly tisíce mrtvých. Rád bych přispěl k tomu, aby to i dnešní mladí chápali.
Podle čeho jste vybíral ilustrátorku?
Na doporučení Renáty Fučíkové – renomované ilustrátorky. Eva Bartošová se už ve své diplomové práci věnovala totalitě a vyobrazení Václava Havla. A myslím, že se této výzvy chopila skvěle.
Kým pro vás osobně byl Václav Havel?
Jak jsem už řekl, největší oporou mi byl v době totality – svými jasnými nekompromisními postoji. Paradoxně, tehdy, jako bezmocný zavíraný disident, měl ve skutečnosti velkou moc – totiž tu morální moc skrze život v pravdě. Zatímco když se stal mocným, pocítil skutečnou bezmoc – když se mu ani z titulu jeho funkce nepodařila zásadní proměna světa.
MARTIN VOPĚNKA
(nar. 1963) je česky píšící spisovatel s židovskými kořeny. Opírá se o široký rozhled, který získal studiem matematiky a fyziky, filozofickými disputacemi se svým otcem, profesorem Petrem Vopěnkou, cestováním a společenskou angažovaností. Píše pro děti, mládež i dospělé.
Autorkou rozhovoru je Jana Brázdilová.
Tento článek vyšel v magazínu Luxor v říjnu 2022.
