Kateřina Winterová: Inspirace je všude kolem mě

22. 1. 2019 v 16.09

Charismatická herečka, která se dokázala prosadit rovněž v hudební sféře. Je známá především jako herečka Národního divadla nebo z velmi úspěšného televizního pořadu Herbář. Od října 2018 ji můžete vidět v hlavní ženské roli ve filmu Ondřeje Trojana Toman. Je také autorkou několika úspěšných kuchařek a na podzim nás čeká její šestá kniha.

Kateřino, jak jste se dostala k psaní?

Neplánovaně, nečekaně, stejně jako ke mně v životě přichází spousta věcí. Při natáčení první řady televizního Herbáře bylo nasnadě, že by měla vyjít i kniha, a tak začala série kuchařek Vaříme podle Herbáře. Později jsem začala psát i svůj blog Culina Botanica a po šesti letech je z toho autorská kniha o jídle, kuchařka Jíst a žít.


Letos vychází vaše celkově už šestá kniha, měla jste někdy takové autor­ské ambice, nebo to celé vždy přišlo tak nějak samo?

Jsem herečka. Písmenka se umím per­fektně naučit nazpaměť, a pak jejich obsah zahrát na divadle nebo ve filmu. To, že jsem se dotkla psaného projevu, plynulo zčásti i ze zvědavosti, jaké to je vyjádřit se prostřednictvím klávesnice. Chtěla jsem některá témata více rozvést a přiblížit je divákům potažmo čtenářům trochu obšírněji, než jen skrze několika­minutovou televizní platformu.


Čtenáři vás mají spojenou především s knihami z pořadu Herbář. O čem bude nová kniha?

V minulých pěti řadách televizního a knižního Herbáře jsem se hodně dozvě­děla o životě, stravě a zvycích našich předků. Naučila jsem se od nich pár triků nejen v kuchyni, ale i na zahradě. Oni ale žili v úplně jiných podmínkách než my a já chtěla tu jejich moudrost uvést do života v dnešní uspěchané a chao­tické době. Napsala jsem proto kuchařku, knihu o jídle, ve které najdete moderní, lehké a zdravé recepty pro všechny milovníky dobrého jídla, čistých suro­vin, domácí kuchyně a zahradničení. To vše opřené o tradici i současný výzkum. V několika kapitolách také rozebírám problematiku masa, zeleniny a ovoce, ale i obilovin a mléka. Z pohledu etiky, eko­logie, chuti i statistiky.


Co byste své knize popřála?

Aby se podle ní hodně vařilo a peklo a čtenářům chutnalo! Podtitul zní Moderní kuchařka na dalších sto let, tak ať se v domácích knihovnách udrží!


Kde hledáte inspiraci k psaní?

Hodně čerpám ze svých zkušeností, nebo spíše ze svých dosavadních poznatků. Inspirují mě i ostatní autoři, výzkum, tradice, odborné články, rozhovory s fanoušky, zemědělci, zahradníky, tetami a babičkami. Inspirace je všude kolem hodně. Náročnější je už dát tomu všemu tvar.


Jak knihy ovlivňují váš život?

Rozšiřují mi obzory v chápání fungování světa a chování lidí. I když mám pocit, že s každou další knihou, každou další myšlenkou je to všechno vlastně složitější pochopit. Ale aspoň se člověk nenudí.


Podle čeho si knihy vybíráte?

Dám na doporučení přátel a rodiny, někdy i na reklamu. V knihkupec­tví jdu po autorovi nebo žánru. Mám ráda objemnější knihy, to mi výběr také usnadní. Ale nejradši mám, když mě někdo navede na román, který se zalíbí i mně, a můžeme ho společně rozebírat. To mě na čtení baví moc.


Která kniha vás v životě ovlivnila nejvíc?

Egypťan Sinuhet od Miky Waltariho. Dříve mě fascinoval svět starověkého Egypta a v sedmnácti, kdy jsem tenhle román četla, se mě dotknul i po stránce vztahů, které lékař Sinuhet prožívá. Trošku jsem si své lásky a emoce projektovala do jeho života. Trošku víc... Od té doby miluju tlusté knihy a rozsáhlé příběhy.


Je kniha, nebo dokonce knihy, ke kterým se vracíte?

Mě baví a vzrušuje ten prvotní záži­tek z četby a to, jak si vybavuji, co mě na daném příběhu zasáhlo. Ale to se týká hlavně zábavné četby. Takže se vracím málokdy. Ale třeba v budoucnu... Jinak stále listuji tu v kuchařkách, tu v pub­likacích o přírodě, o jídle, uklidňují mě knihy o výtvarném umění. Mám ráda literaturu faktu, když mám čas. V pod­statě mám určitý okruh knih v ruce skoro každý den.


Jak velká je vaše knihovna a co pro vás znamená?

Ani nevím, kolik knížek máme, u nás knihy pořád fluktuují. Nejsem typ, co je schraňuje. Spíš mě baví si věci vyměňo­vat, půjčovat, darovat je. Poslední dobou si z knih stavím takové komínky, malé knihovničky, které mám v plánu číst. No, trochu moc rostou, ale během Vánoc je snad stihnu v klidu přečíst.


Čtete ještě svým dětem? Jaký mají vztah ke knihám?

Občas ještě ano. Jsou ve věku, kdy je baví komiksové knihy a příběhy puberťáků. Dostat je od počítače ke čtení je někdy boj, ale pak zase překvapí, že přečtou knížku na jeden zátah. Knihy docela často kupujeme, dostáváme, chodíme si pro ně do knihovny a taky je dědíme.


Děkujeme za rozhovor.

(Rozhovor jste si mohli přečíst v našem magazínu na podzim 2018)



Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím