Divadelní a filmová herečka, zahrála si v Ulici a v seriálu ČT Vyprávěj, ale také Irinu ve Třech sestrách a mnoho dalších divadelních rolí. Je z Krnova, ale žije v Praze, má dceru Justýnu a syna Tedíka. V roce 2020 jí vyšla knížka Jak přežít svého muže a o rok později její volné pokračování s trochu provokativním názvem Coura, nyní je pár týdnů venku kniha Koloušek. Přečtěte si rozhovor s autorkou Janou Bernáškovou!
Jani, Vy jste známá dlouhodobě jako herečka a dnes už i jako spisovatelka tří úspěšných knih. Jak se v této roli cítíte?
Cítím se v tom skvěle, někdy přicházejí okamžiky, kdy mám pocit, že se v tom cítím dokonce lépe než v hraní. Je v tom mnohem víc svobody. Herectví je náročné v tom, že tam nejste sami za sebe. Když chcete hrát ve filmu nebo v divadle, tak jste pořád na někom závislí. Aby si vás někdo vybral, obsadil vás, zrežíroval… neustále jste pod něčím vedením. Navíc mi psaní knih dalo i tu svobodu, že mě živí, což znamená, že co do nich vložím časem i energií, tak se mi vrátí, a to je moc fajn pocit.
Kdy jste přišla na to, že máte potenciál psát?
Já si to moc nepamatuji, ale moje máma mi říkala, že jsem psala odmalička, že jsem pořád něco sepisovala… Přitom ve škole jsem měla z češtiny čtyřky z diktátů, moc mi to nešlo. A ve dvanácti jsem v dramaťáku napsala divadelní hru – scénář, který jsme pak dokonce opravdu i hráli… Ale pořád ve mně nebyla žádná velká vášeň pro psaní. Až když jsem zjistila, že je můj tatínek vážně nemocný a slíbila jsem jemu i sobě, že se o něj postarám, tak jsem hledala nějaké rozptýlení, únik, prostor, kde bych přetlak té kreativity odevzdala. Protože nebylo možné zkoušet divadlo nebo vzít nějaké natáčení. A našla jsem to v psaní. Ve fázi, kdy jsem měla knihu rozepsanou, mě oslovilo nakladatelství a pak už to znáte…
Jak přežít svého muže i Coura mají stále velký úspěch. Prodalo se obojího přes 60 000 kusů, což na českém trhu značí bestseller. Čekala jste to?
Ne, vůbec. Musím říct, že mi ta čísla dávají jistý pocit klidu a toho, že to lidi asi opravdu baví.
Všimla jsem si na Vašich sítích, že se tam často objevuje jeden takový nešvar, a to, že čtenářky Vaši knihu vždy doslova vdechnou a hned chtějí číst další.
Ano, to se děje opravdu dost často a já s oblibou odpovídám ať čtou „po-ma-lu“, že jsem ji psala rok. Navíc cítím i určitý závazek, když chtějí další a další knihy. Protože ty ženy se chtějí u mých knih znovu zamilovat, zasmát se, vzrušit se… no prostě všechno. A já jim mám poskytnout tu jistotu, že se budou bavit. A to jsou někdy trochu nervy.
Touto dobou se natáčí i film. To zní jako splněný sen, napsat knihu, a ještě podle ní natočit film. Snila jste o tom?
Vůbec. Naopak, když jsem vydávala knihu, tak jsem myslela spíš na to, že se mi celý filmový svět bude smát, že jsem jen
další herečka, která vydala knihu. Vlastně do poslední chvíle jsem tomu nemohla ani uvěřit, i když už se dělaly přípravy k filmu… no je to neuvěřitelné, ale děje se to.
Kdy se na něj můžeme těšit?
9. listopadu by měl být venku.
Vaše nová kniha Koloušek je pár týdnů venku. Já, jako žena ve středním věku, si pod slovem Koloušek představím jen jedno… Najdu tuto linku i v knize? O čem vlastně je?
Ano, je tam mladý muž, ale zatočí příběhem jinak, než si myslíte a na konci budete možná překvapení, kdo všechno může být koloušek. Víc nechci prozrazovat.
Vlastně teď přemýšlím, že všechny názvy Vašich knih jsou docela odvážné, peprné…
Ano, to jsou. A taky třeba Coura byla opravdu výzva, bála jsem se pustit tento název knihy, přestože mě neuvěřitelně bavil. Ale zafungovalo to!
Jaké jste zaznamenala odezvy na knihu?
Reakce jsou zatím moc hezké. Cítím, že se kniha dotýká žen a témat, které jsem tam vložila a evidentně rezonují. Hodně se dotýká i duší čtenářek, ve smyslu, že tu duši máme a musí se s ní pracovat. Je to nekonečná práce. Nebo dokonce mi včera psala jedna paní, že jsem jí dodala odvahu, ono totiž velké téma knihy je i masturbace, sebeláska a sebeuspokojení. Tak se prý hned půjde podívat do toho sexshopu. Myslím, že je mezi námi hodně žen, které se
vlastně ani intimně neznají, ale chtějí, aby je pak uspokojil právě jejich muž a věděl přesně jak… a to nelze, dokud nepoznám samu sebe.
To zní jako multifunkční kniha!
Přesně, ta vás zachrání ve všech směrech. 🙂
Přesto. Dokážete říct, v čem je síla Vašich knížek?
Já myslím, že v autenticitě, že si v nich na nic nehraju, píšu, jak to je. Taková opravdovost života. A taky to, že je život opravdu bohatý, když to chceme vidět, žít, že o radost v životě se musíme postarat. Musíme si ji sami dělat, vytvořit. A taky nedílnou součástí mých knih je naděje.
Již Vaše minulé knihy četli i muži. Já je na první pohled vnímám čistě jako knihy pro ženy. Co na to říkáte?
Překvapilo mě to.
Nedokážu si představit, že si jde Vaši knihu koupit do knihkupectví muž!
No já myslím, že jsou to muži, kteří moje knihy vidí u svých žen a podlehnou. Vidí své ženy se u mých knih smát… On i ten erotický nádech také dělá svoje. Obě knihy jsou vtipné, trochu lechtivé, jsou o průšvizích a „failech“, o vztazích, mužích, milencích i milenkách, radosti ze života.
Asi každého napadne, jak moc čerpáte ze svého vlastního života a své zkušenosti?
Je to tak, že detaily jsou autentické, jsou moje. A detail tvoří celek. Ale jak už ten detail nechám rozkvést nebo kam ho posunu, to už je smyšlené nebo provázené inspirací od mého okolí, kamarádek…ale pořád je to literární příběh.
Jaké místo má ve Vašem životě humor, nadhled, lehkost?
Velké a provází mě neustále, jo to vlastně taková moje síla, jak věci často ustát, překonat – prostě se jim zasmát. Ale myslím, že to byla vždy moje součást a přirozenost.
Jaká jste čtenářka?
Nejsem moc dobrá čtenářka, spíš audioposluchačka. Mám teď vlastně i problém najít autora, který by mě bavil, přijde mi, že se teď píše dost depresivně. Co mě ale baví jsou životopisy a literatura faktu. To mám moc ráda. Třeba biografii Marlen Ditrich, Jiřiny Bohdalové…
Rodí se Vám v hlavě další příběh, námět na knihu?
Ano, rodí…
Tento rozhovor vyšel v Magazínu LUXOR v červnu 2023.
Napsat komentář