Jan Mühlfeit: Pracovat s vlastním myšlením je velmi důležité

Honzo, mnoho lidí vás zná především jako úspěšného člověka, mentora a kouče. Někoho, kdo se řadu let udržel ve vedení tak úspěšné firmy, jako je Microsoft. Co vám tato zkušenost dala, a co naopak vzala?

Tahle práce mi dala, především to že jsem se mohl ve svém oboru i mimo něj pohybovat mezi absolutními špičkami globální ekonomiky. Byli to lidé jako Bill Gates nebo Jeff Raikes (bývalý šéf Gatesovy nadace). Setkat se s Princem Charlesem nebo Marlene Allbright. A také to, že podle mého je Microsoft firma, která změnila svět, a to nejen ten IT. Doposud si myslím že byli jen 2 vizionáři našeho oboru, a to Gates a Jobs. Obou si velmi vážím. A v neposlední řadě mi tato práce dovolila razit moji teorii mezi zaměstnanci – Be more who you are, tedy Buď víc tím, kým jsi. Snažil jsem se v lidech vždy najít jejich potenciál a maximálně podpořit jejich talent.

Co mi to vzalo, je asi to, že jsem méně času na rodinu, na druhou stranu moje dcera díky tomu mohla studovat na prestižních školách. A také to, že v té době započala moje cesta k depresi. Ne proto, že jsem pracoval u Microsoftu, stalo by se mi to kdekoliv, uměl jsem totiž odpočívat fyzicky ne mentálně.

Co bylo klíčem k setrvání na tak vysokém postu tolik let? Kolik soustředění a vůle to vyžadovalo?

Myslím, že dobrým základem mi byl tenis, který jsem hrál vrcholově. Naučil mě spoléhat sám na sebe. Na kurtě i v životě se hraje do posledního míčku. A v neposlední řadě to, že příprava je stejně důležitá jako zápas, nebo jako ta činnost sama o sobě. Lídr by měl mít mentální vytrvalost, odolnost a ohromnou disciplínu. Jedině tak může setrvat na tak vysoké pozici v globální ekonomice.

Řadu let jste se pohyboval mezi těmi nejlepšími, nejde nezmínit především Billa Gatese. Co na něm obdivujete?

Na Billovi obdivuji jeho vizionářství, jeho skromnost a to, jak dnes ty jeho statky a peníze, jichž nabyl, rozdává lidem, kteří je opravdu potřebují. Bill mi vždy říkal, že úspěch je velmi špatný učitel. My se sice učíme z úspěchu, ale mnohem víc z neúspěchu. A také mi říkal: Když nevíš, jestli to máš udělat, tak to udělej, vždy můžeš prosit o odpuštění. A v momentě, kdy člověk má za sebou takového šéfa, který vám dovolí riskovat a vy cítíte, že přesto máte za sebou díky jeho přístupu jakousi bezpečnostní síť i pochopení, se vám pracuje úplně jinak.

Kdy nastal ve vašem životě zlom a rozhodl jste se ze světa Microsoftu odejít?

S tou myšlenkou jsem koketoval již po 20 letech své existence v této firmě, urychlila to až smrt mého otce, kdy jsem si uvědomil, že život je konečný a já chci zkusit dělat ještě něco jiného. Dodnes mám ale se všemi z Microsoftu skvělé vztahy a jsem za tuto zkušenost moc vděčný.

Dnes pracujete s dospělými i dětmi, s jejich potenciálem. Tomu se věnuje i tolik populární kniha Odemykání dětského potenciálu. Proč je v názvu přívlastek dětského? Jsme my dospělí už bez šance?

To samozřejmě ne, pro dospělé je více určena kniha Pozitivní leader, ale z knihy Odemykání je 80 % aplikovatelného i na dospělé. V knize se hovoří o čtyřech aspektech. Sebepoznání (talenty, co nás baví), sebedůvěra (důvěra sám v sebe – mentální odolnost), sebe uznání (uznávám, kdo jsem, ale také kdo nejsem), sebe vyjádření (výkon). Potenciál má, jak dítě, tak i dospělý, dítě se sice učí rychleji, ale nic není ztraceno ani v pozdějším věku.

Jako máma skoro školou povinného syna jsem najednou sama začala vnímat školní systém úplně jinak, než když se týkal mě. Když jsme vyrůstali my, bylo naprosto přirozené nás všechny škatulkovat, hodnotit a porovnávat. Školní systém dodnes ve většině případů jede v tom samém módu. Být všichni stejně černobílí. Stejně dobře umět český jazyk i matematiku, a hlavně nevybočovat. Je možné udržet dítěti zdravé sebevědomí a podpořit jeho talenty, i když navštěvuje takový systém?

Mnohokrát jsem se ke školství vyjádřil. Model učení je 300 let starý, je to armádní model z dob Marie Terezie. Ale žijeme v moderní době a vše kolem jde hodně rychle dopředu. Do školy se jde ve většině zemí v 6 letech, kdy 98 % dětí vykazuje vysokou kreativitu, v 10 je to už jen 30 % a v 15 letech jen 15 %. Každé dítě je unikát, má jiné talenty a každý jeden a tentýž předmět se dá učit různým způsobem. Ten systém, co tu dnes máme, je v přímém rozporu s tím, co říkal Jan Amos Komenský ve svém díle Škola hrou. Pokud jim to řeknete, tak to zapomenou, pokud jim to řeknete a ukážete (dochází k vizualizaci), možná si to zapamatují, pokud je ale do toho zapojíte, tak to pochopí. Podle mě jsou za 300 let jen 2 instituce, které se nezměnily, a to je škola a hřbitov.

Jak vy sám vnímáte české školství? Svítá na lepší časy?

Myslím, že ano. Jsou zde již naštěstí školy, které klasifikují slovně, což je skvělé. Dítě ví, co se mu daří, i kde je jeho slabá stránka. Známka dítěti nic neřekne.

Četla jsem s vámi jeden rozhovor, který ve mně dozníval ještě dlouho. Svojí existencí dokážete lidi motivovat, zamyslet se nad sebou. Dodat jim sebevědomí a možná je i navést na svou vlastní cestu. Stalo se vám někdy, že jste sám sešel z té svojí?

Ano, to bylo v mém období, kdy jsem trpěl depresí a skončil v blázinci, protože jsem právě neuměl mentálně odpočívat. V depresi ztratíte odvahu a sebehodnocení, máte jen negativní hodnocení o sobě i o světě. Začnete pochybovat, litovat se. Byl jsem tak na dně, že jsem se začal těšit na smrt. Díky léčbě a antidepresivům, jež nakonec zabraly, jsem se dostal na nulu a mohl na sobě začít znovu pracovat. Díky této zkušenosti jsem pochopil, jak tělo i duše funguje, když jste dole. O tom, jaké to je, když je člověk na vrcholu jsem věděl také své. Proto vždycky říkám, že pracovat v Microsoftu pro mě bylo stejně důležité jako navlékat korálky v blázinci. Díky těmto zkušenostem můžu dnes pomáhat druhým o mnoho lépe.

To, že sport je součástí života každého úspěšného člověka, není pro mnohé překvapením, ale čím jste nadchnul mě, je, že rád meditujete, a to i několikrát denně. Jak důležité je podle vás umět pracovat s myslí a klidem?

Je to velmi důležité! Až po zkušenostech s depresí jsem schopen zklidnit se, meditovat, ale i svoji mysl sledovat. Lidé dělají velmi často velkou chybu, hodně přemýšlí, ale málokdy přemýšlí o svém myšlení. Když se cítíme dobře, je všechno v pořádku, ale když se začneme cítit zle, je důležité se vrátit zpět v myšlenkách a zjistit, kdy to začalo, kde přišla ta špatná emoce. Špatná emoce není nic jiného než to, kde myšlenka potkává tělo, a způsobí pokles energie, strach, lítost. A pak se rozjíždí negativní scénáře, sci-fi romány a my jim ještě k tomu uvěříme. V tu chvíli je třeba se vrátit do přítomnosti. Nadechnout se, vydechnout, být přítomný. S myslí pracovat je velmi důležité, jen se to nikde neučí.