Barbora Adamcová, talentovaná a mladá spisovatelka, která se rozhodla napsat příběh jí blízký. Chuť prázdna je její debutový román věnující se tématu anorexie. A nejen o této knize jsme si s ním povídali.
Chuť prázdna je tvůj debutový román, bylo vždy tvým snem napsat knihu?
Ano, už od základní třídy jsem se toužila stát novinářkou nebo spisovatelkou. Je krásné, že to přišlo tak brzy a jsem odhodlaná pokračovat!
Kniha se věnuje hodně závažnému tématu, kde jsi čerpala inspiraci?
Inspiraci jsem čerpala převážně z vlastní zkušenosti s poruchami příjmu potravy. Mentální anorexie mi byla diagnostikována asi o rok později než hlavní hrdince Anně. Ve 21 letech, ve kterých jsem knihu napsala, bylo dost nasnadě psát o svém dosavadním životním zážitku.
Jak vypadala tvá psací rutina?
Vzhledem k tomu, že jsme si s redaktorkou Aničkou Musilovou nastavily deadliny na jednotlivé úseky, byla jsem opravdu motivovaná a odhodlaná téměř každý den psát. To spočívalo v tom, že mi na stole přistál počítač, hrnek s kávou nebo černým čajem, jedna z mých koček a na dvě nebo tři hodiny denně jsem se zavřela do Annina příběhu.
Měla jsi z něčeho při psaní strach? Nebo máš strach až nyní, když kniha vyšla, co na ni čtenáři řeknou?
Trochu jsem se bála reakce rodičů. Přeci jenom jsem se velice citově obnažila a napadlo mě, zda nevyprovokuji nějaké staré pocity spojené s mou nemocí.
Co říkáš na obálku knihy? Zasahovala jsi do jejího vytváření?
Obálka je nádherná! Moje jediné přání bylo, aby byla červená, což jsem si přála již od dvanácti let, když jsem si přibližně v té době vysnila, že vydám román. Do dalších úprav jsem zasahovala jen minimálně, práce grafičky byla fantastická.
Co na tvůj úspěch říkají tví blízcí?
Rodiče mají radost, že jsem šla s vlastní kůží na trh a můžu předat svou zkušenost formou knihy mladým holkám a klukům, kteří by měli k poruchám příjmu potravy sklony. Zároveň bych řekla, že nejpyšnější je babička, které je kniha věnována.
Pracuješ již na něčem dalším? Můžeme se těšit na další knihu?
Ano, na novou knihu se určitě těšte! Zatím si pomalu nechávám v hlavě zrát příběh, vytvářím kostru a formuluji první věty. Můžu ale už teď prozradit, že se nebude jednat o téma psychických a zdravotních problémů – téma anorexie jsem si přála Chutí Prázdna ve svém životě jednou provždy uzavřít.
Komu bys svou knihu doporučila?
Chuť prázdna bych doporučila každému citlivému člověku, ale především pak tomu dospívajícímu, který sám třeba v otázkách života trochu tápe nebo se chce zorientovat v hlavě někoho, kdo není spokojený sám se sebou a má sklony k sebedestrukci a úzkosti. Dále by nebylo od věci doporučit knihu i rodinám s dospívajícími dětmi, především dcerami.
Děkuji za rozhovor a těšíme se na novou knížku,
Karolína Skácelová
