Meteoroložka, moderátorka, skialpinistka a dřív taky pilotka větroňů dokazuje i v druhém dílu knihy Alpami na kole, že výhledy si může užít úplně každý.
Vaše nová kniha je o cyklistických výletech v docela velkých kopcích. Jste tedy sportovní typ?
Jsem typ čistě nesportovní! Tatínek kdysi prohlásil, že mě naučí trochu lyžovat, trochu bruslit a trochu jezdit na kole, ale to bude tak všechno, co zvládnu.
Jak potom vypadá taková sportovní dovolená pro nesportovce?
Zajímá mě hlavně to, co uvidím. A kolo, popřípadě skialpy, se ukázaly být jako dobrý prostředek, jak se dostat někam, kde je to nádherné.
Takže na vámi popsaných výletech nemusíme prokazovat žádné velké výkony?
Radši se kochám, než abych fyzicky dřela. A miluju výhledy. Baví mě si sednout a pozorovat krajinu okolo sebe. Spíš si jen tak dělám radost cestováním a poznáváním. Čím víc cestujete, tím víc rozumíte sami sobě, a taky vlastní zemi, a dokážete pochopit souvislosti.
Je ve vaší knize nějaká opravdu srdcová trasa?
Moje zaměstnání je načasováno po vteřinách, takže na dovolené vyhledávám místa, kde je čas zbytečná jednotka. Srdcové je to tam, kde se nic zásadního neděje a můžu nechat hodiny tikat, aniž bych si uvědomovala, kolik je.
A na to znáte nějaké konkrétní místo?
Mám moc ráda hory, ale nikdy nebudu horolezec. Přesto se ráda dostávám do míst, která jsou s lezeckou historií spojená. Třeba poslední trasy v knize vedou v okolí Matterhornu a Chamonix. Tyhle kopce zná každý lyžař i lezec, ale většina cyklistů se jim vyhýbá, protože to je nahoru dolů. Ale i tam se dají najít trasy, které zvládne nesportovec jako já a užije si blízkost těch úchvatných kopců.
Všechno to kochání se výhledy jste spojila s meteorologickou praxí, kterou jste promítla i do své knihy.
Psaní mě baví, ale svou hlavní milovanou profesi nikdy nezapřu. Je kouzelná, poutavá a nabízí spoustu souvislostí i při sportu a cestování. Knížka je sice koncipovaná jako cestování obytným vozem k cyklistickým cílům, ale ráda jsem do ní vložila i meteorologické okénko. Vysvětluju v něm principy jevů, se kterými se můžete v daném místě potkat. A když se povede i nějaká pěkná meteorologická fotka, mám radost.
Říká se, že spousta lidí cestuje taky žaludkem, máte to podobně?
Ráda se zbytek roku vracím k tomu, co mě na dovolené potkalo, a to i tím, že si znovu můžu pomocí jídla připomenout dané místo. Takže jsem posbírala recepty na typická lokální jídla, ale snažila jsem se je upravit tak, aby se daly uvařit z u nás dostupných surovin. Doporučuju se v zimě doma zahřát vzpomínkou nad talířem kaiserschmarrn…
Když si představíte své čtenáře, jak se do knížky zahloubají někde v kempu, nebo třeba ještě sní o cestách na gauči, co byste jim popřála?
Aby objevili tu radost v hledání míst, kam se podívat. Aby ti, kteří si říkají, že to bude daleko, vysoko, špatná cesta, získali chuť to přece jen zkusit. Když to zvládnu já, dokáže to každý. A když nemůžu, tak to kolo na kopec nebo do sedla dotlačím, ten výhled na mě počká. Některé cesty jsou složité a dlouhé, některé traily náročné, ale když to zkusíte, budete nadšení. Není důležité, kolikrát cestou z kola sesednete, ale co tam nahoře uvidíte.
Autorkou rozhovoru je Barbora Topinková.
Tento článek vyšel v magazínu Luxor v červnu 2022.
