V době, kdy největší příval uprchlíků, ale také emocí, pominul, respektive zůstává spíše pod průměrem, přichází v českém překladu práce, která má potenciál přinést do diskuze mnohem větší množství racionálních argumentů, proč by se Evropa, vlastně každý z nás, měl o migraci zajímat a nesnažit se ji řešit naivním zavíráním oči či státních hranic.
Kingsley v podstatě už v samotném úvodu předloží své karty na stůl – další text proto stěží bude těšit ty, kteří budují domobrany, vyzývají například syrské obyvatele k tomu, aby zůstali doma a bojovali, nebo si myslí, že problém by měl řešit někdo jiný. Ačkoliv se novinář vyhýbá explicitnímu apelu, přesto po dočtení zůstane jeho zpráva dostatečně jasná: migrační krize tu zkrátka je a bude, nelze ji vyřešit nijak jednoduše a vlastně dost možná ani ji nelze vyřešit vůbec. Přesto existují postupy, jimiž by se mohly potíže zmírnit – a to za přítomnosti lidskosti, kterou jako by řada evropských státníků ztratila. Velkou předností knihy je, že Kingsley maximum faktů doplňuje o poznámkový aparát a nemálo subjektivních tvrzení lidí, s nimiž se na trasách při cestě za novým životem setkal, se snaží i ověřit. A když se mu to nedaří, upozorní na to. Je pochopitelné, že odpůrci uprchlíků jeho text stejně nepřijmou, nicméně potěší, že se v našem prostoru objevuje příspěvek, který si jméno nebuduje na emocionálně vykonstruovaných tezích, ale primárně na tom, co se ve světě děje.
Přesto se emocím Nová odysea zcela nevyhýbá. Kingsley totiž naváže komunikaci s několika uprchlíky (z různých míst), přičemž nejpodrobněji sleduje Hashema a jeho touhu dostat se nepozorovaně do Švédska, aby po získání azylu mohl k němu přicestovat i zbytek rodiny. Kingsley v těchto kapitolách i pozměňuje jazyk, využívá přítomný čas a najednou se z četby stávají chvíle napětí jako z amerického thrilleru. Zbytek práce je však (takřka) výsostně oproštěn od subjektivních soudů, představuje reálie, v nichž se jednotlivá lidská dramata odehrávají, zasazuje neustále do kontextu evropské politiky (a snahy s migrací něco udělat).
Můžeme jen doufat, že v The Guardin i nadále budou Patricka Kingsleyho preferovat při sledování tohoto aktuálního světového problému, aby mohla s odstupem času vzniknout další práce, pokračování, které by zachytilo vývoj krize z ještě větší časové perspektivy.
Hodnocení:
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář