Při stručném opisu historické události se sotva nevybaví titul slavného Leanova filmu Most přes řeku Kwai. Flanagan však téma vnímá v mnohem širších souvislostech, ne jen co do dobového kontextu, ale i co do počtu dílčích motivů. Román si i díky své ploše pěti stovek stran může dovolit rozkročit do několika časových úrovní a nabídnout více perspektiv, kterými lze tuto skvrnu v moderních dějinách (nejen) Japonska vnímat.
Právě plastičnost Flanaganova textu budí největší zájem a pozitivní ohlasy. Román lze totiž číst nejen jako velmi sugestivní zachycení samotné výstavby trati, ale také jako milostné drama, jímž válka prostupuje. A v neposlední řadě oživuje mnohdy úmyslně potlačené bolesti svědomí – míra vina u důstojníků a vypořádávání se s touto kapitolou ve vědomí celého národa.
Ne snad, že by se autorovi taková koncepce místy nevymykala z rukou. Zvláště k závěru můžeme nabýt dojmu, že střídání perspektiv přeci jen trošku záplatuje slabší gradaci ve vyprávění. Což je velká škoda, už proto, že Richard Flanagan ve dvou třetinách románu jednoznačně dokazuje, že umí vtáhnout a (až bolestivě) čtenáře držet, a to aniž by se spokojil s „obyčejným“ lineárním vyprávěním a popisností.
Při zpětném pohledu na knihu se neubráníme vzpomínkám na mnohdy až naturalistickou obrazotvornost z dějiště na tzv. Lajně (jak se železnici říkalo), je dokonce možné, že se takových návratů do doby čtení budeme chtít ubránit – tak silný Flanaganův text je. Na straně druhé momenty, kde se autor více staví do pozice vypravěče jednoho konkrétního děje s hlavním hrdinou, vytrácí se „lidské memento“ a román pozbývá na výjimečnosti.
Přesto podtrženo a sečteno, jeho vyznění dokáže být velmi aktuální a nepůsobí ani v nejmenším jako zaprášená vzpomínka. Už proto, že nás nutí vnímat například i „výstavky“ v muzeu jako mnohem problematičtější zprávu o historii, než si dokážeme připustit.
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář