Německý spisovatel Kai Meyer není na literární scéně žádný nováček a vsadím se, že nejsem jediná, kdo vyrůstal na jeho hororově-fantastické sérii Sedm početí nebo dalšími z jeho knih. Stránky světa jsou cíleny na trochu starší publikum, ale věk tady vůbec nehraje roli. Zásadní otázka totiž zní: máte rádi knihy?
Protože Kai Meyer je miluje. To je poselství, které ze stránek jeho neobyčejného příběhu přímo příští, a pokud jste naladěni na stejnou vlnu, nebudete moci jinak, prostě si Stránky světa zamilujete. Na téměř čtyř stech stranách totiž autor vystavěl svět, který je zhmotněným snem každého čtenáře. Tímto světem nás bude provádět Furia Salamandra Faerfaxová, seznamte se. Jak už její jméno vypovídá, tahle dívka je následnicí prastarého rodu a k tomu všemu ještě budoucí bibliomantkou. Celý její život se tedy točí kolem knih. Spolu se svým otcem a mladším bratrem Pipem žijí na anglickém venkově (čímž u mě Meyer získal další plus), kde se skrývají před minulostí, a její běžnou zábavou jsou rozhovory se starým křeslem a lampou, které jsou věrnými společníky v jejím čtecím koutku, dopisování se svým dávným předkem, se kterým komunikuje pomocí jedné velmi speciální knihy, a také bloudění podzemním labyrintem tvořeným knihami, oživlými hejny písmenek i létajícími origami ptáčky. Furia se totiž snaží si všemi dostupnými způsoby ukrátit čekání na chvíli, až i ji si najde její vlastní dušekniha a ona se stane právoplatnou bibliomantkou a svou magií dokáže měnit svět.
Až na to, že tohle poklidné čekání v jaksi zastaveném čase jednoho dne naruší nečekaní vetřelci, kteří nečekaně vtrhnou do rodinného sídla, a Furie se musí vydat na útěk a zjistit, co se to vůbec děje a co s tím má společného Fantastico, její nejoblíbenější kniha, díky které získala své jméno.
Jako některé příběhy stojí na postavách, ten Meyerův zcela jistě nejvíce těží z magického a ohromujícího světa plného knih. Řekněme si to naplno: něco takového jsem ještě nečetla. Meyer vás hned na první stránce čapne za ruku a zavede vás do takových zákoutí, která vám vyrazí dech, a až do konce s tím nepřestane – právě naopak, bude vám přímo před očima vykreslovat čím dál tím úžasnější stránky knižního vesmíru. Myslela jsem, že nic tak dokonalého, jako je podzemní knihovna domu Faerfaxových, už přijít nemůže. No, počkejte si na Libropolis. Že se v Londýně dá skrze Děravý kotel dostat do světa kouzel, na to jsme si už zvykli. Ale že se po neviditelném mostě dát přejít do světa knih, to je něco nového. A Libropolis je město, které je vlastně tvořeno jen knižními sklady, antikvariáty a knihkupectvími. Najdete tam obchody, kde prodávají jen knihy, které mají čtyři sta dvacet čtyři stran, ale i takové, kde jsou svazky, které si čtenáři jen vysnili. Už chápete mé nadšení?
Meyer má do detailů promyšlený každý střípek svého bibliofilského světa a neustále na vás chrlí jeden nápad za druhých a ještě se přitom stačí tvářit, že o nic nejde. Ze Stránek světa si odnesete tolik dojmů, že jen těžko najdete odpověď na otázku „co se ti líbilo nejvíc“. A ano, místy to může čtenáře trošku zahltit, protože autor prostě nikde nešetří a všude jde do extrému, ale jeho vynálezy a výmysly jsou natolik brilantní, že to všechno budete sledovat s pocitem dítěte, které omylem zabloudilo do Ježíškovy dílny.
Stránky světa jsou fantasy dobrodružstvím, jehož příběh třeba není dechberoucí, ale upřímně, v tomhle světě si toho ani nevšimnete. Je to ideální kniha na studené podzimní večery, protože ano, nějakou chvilku vám její čtení zabere – tempo není nijak zběsilé a čtyři stovky stran jsou čtyři stovky stran. Ale ani na chvíli přitom nevyjdete z úžasu. A ještě lepší je, že se do Meyerova světa budete i po dočtení moci vrátit – v němčině má série už tři díly.
Když se mě někdo ptal, na jakém místě bych chtěla žít, pokud by jeho reálnost nehrála roli, Bradavice byly vždycky jasnou odpovědí. Po dočtení Stránek světa bych váhala – a to je velký kompliment!
Hodnocení: 100 %
Autorka: Katka Stupková
Napsat komentář