V pitoreskním Muzeu prazvláštních věcí žije dívka Coralie, krásná, něžná, se znetvořenýma rukama, na kterých má plovací blány. Její otec, profesor, je duší celého podniku a zaměstnává osoby jako živoucí exponáty, které by se svou zvláštností/postižením/odlištnostmi byly v New Yorku na počátku dvacátého století, kdy se příběh odehrává, odsouzeni jen k bídě a živoření. Život je těžký a všichni se snaží, jak se dá. Je tu třeba vlčí muž, porostlý od hlavy až k patě srstí jako zvíře, motýlí žena, bezruká, křehká jako kukla, siamská dvojčata… Lidé se rádi baví a jsou ochotni za zábavu utrácet. Jenže na Coney Islandu v sousedství Muzea prazvláštních věcí vyrůstá nový moderní Dreamland, který dozajista zničí všechny okolní podniky. Profesor prahne po senzaci, která by udržela jejich podnik na nohou nejméně jednu další sezonu, ale točí se v kruhu a přes všechny bizarnosti, které neúnavně vyhledává, nedokáže přijít na nic jiného, než na záhadné rybí stvoření v řece Hudson. A tím má být Coralie, kterou trénuje k dálkovému plavání. Jednou Coralie objeví v řece mrtvé dívčí tělo a dotáhne jej na břeh. Přes veškeré její protesty odveze otec mrtvolu do sklepních prostor svého muzea, kde tělo uloží k ledu, a v hlavě se mu zrodí šílený plán.
Paralelně se odvíjí příběh fotografa Eddieho, potomka ruského židovského přistěhovalce, jež hledá sám sebe. Má křehkou duši, ale je nesmírně houževnatý. Jednou ho osloví muž, jemuž se při velikém požáru textilní továrny ztratila dcera. Eddie neštěstí fotografoval, a tak je možná jediným vodítkem k jejímu nalezení. Eddie sleduje nitky z fotografií a ty ho dovedou až do Muzea prazvláštních věcí. Není asi těžké uhodnout, kde se linie příběhu střetnou a nejspíš ani to, jak vše nakonec dopadne.
Přesto ale v románu najdete něco navíc – tajemno, záhady, touhu po senzacích, jimiž žil New York začátkem minulého století, a protože autorka umí mistrně popsat lidské city a povahy – profesorovu senzacechtivost jdoucí daleko za hranice morální únosnosti, ochotu lidí pomáhat si v nejtěžších situacích i za cenu vlastní ztráty, opravdový nefalšovaný cit, jež ke Coralii chovala jejich hospodyně, snad opravdová matka, i když pravdu o ní se z příběhu nedozvíte, a potřebu milovat a být milován. Zajímavé pro mě bylo i prostředí New Yorku roku 1911, jež zachvátily dva obrovské požáry. New York té doby obklopovala ještě místy divoká příroda, ale i ta časem ustoupila obrovské urbanizaci města. Poslední střípky té nedotčenosti mají v knize svůj půvab a vykreslují časy, které už nikdy nepřijdou.
Hodnocení: 95 %
Autorka: Lucie Červenková
K dispozici je i e-kniha
Napsat komentář