Strážci příběhů jsou roztomilým dílkem spíše pro náctileté, ale to neznamená, že by neměli pobavit i jiné generace. Vypráví o šestnáctileté Amy, která se o letních prázdninách spolu se svou mamkou vydává na ostrov Stormsay za babičkou, kterou nikdy nepoznala. A tam se dozvídá tajemství, které před ní matka celou dobu tajila – Amy patří do prastaré rodiny knižních poutníků, kteří celý svůj život zasvětili ochraně knih a jakýchkoli jiných psaných příběhů. Pomocí kamenného kruhu mohou vstupovat do světa příběhů a volně jimi putovat. Musí si však dávat pozor, aby do příběhů vážně nezasahovali, protože jakékoli narušení by se projevilo ve skutečných knihách po celém světě. Amy brzy zjistí, že v příbězích neběží vše tak, jak má. Někdo začal krást z příběhů jejich nápady. Bílý králík z Alenky zapomněl mluvit, tornádo z Čaroděje ze země Oz někdo unesl a ve Snu noci svatojánské sněží. A brzy takových problémů přibude víc a kolem Amy se začnou dít nebezpečné náhody. Jenže, kdo na ostrově v tom může mít prsty? Všehovšudy na něm žije asi čtrnáct lidí, z nichž většina už do příběhů vstupovat neumí. A nemá to všechno náhodou spojení s prastarou pohádkou, kterou už si nikdo nepamatuje a ze které zbylo jen pár ohořelých vět?
„Jsou to rudimenty,“ zašeptaly víly ještě tišeji. Jejich slova mi syčela do uší. „Jsou to první nápady autora, nápady, bez nichž se příběh zhroutí. Někdo se plíží knižním světem a krade je.“
Hlavní vypravěčkou příběhu je Amy, takže můžeme snadno proniknout do mysli šestnáctileté dívky a sledovat její nadšení z nově objevených schopností a všechny její obavy a radosti. Autorka ale přesto občas zapojuje vyprávění z třetí osoby, když potřebuje čtenáři předat více informací k pochopení děje. Před každou kapitolou nalezneme krátkou pasáž ze starodávné zapomenuté pohádky, která na sebe již od začátku upozorňuje, že nejspíš kolem ní se bude všechno točit. Indicie ale objevujeme s Amy až postupně, stejně jako se pomalu rozvíjí pohádka. S oběma gradujícími příběhy brzy tušíme, že ne všechno dopadne dobře, protože jsou spolu provázané víc, než se na první pohled zdálo.
A teď, když už lidé zcela zapomněli, teď nastala chvíle, aby nestvůra znovu otevřela oči.
Začátek knihy se může zdát trochu moc rychlý. Ještě než si na Amy zvykneme a oblíbíme si ji, už je na ostrově a začíná svou výuku coby knižní poutnice. Mně osobně tyto rychlé rozjezdy vadí, protože nemám dostatek času se s novou postavou sžít, a tak to trvá ještě dvakrát tak déle. Ale ve třetí kapitole už svěží tempo není na škodu a já s dychtivostí otáčela jednu stránku za druhou. A ke konci knihy už jsem byla pěkně nervózní, jak to všechno dopadne.
Na pultě jednoho stánku jsem objevila tečky a čárky na váhu (tři uvozovky byly v nabídce za cenu dvou). Obchod vedle vystavoval pláště, meče a kouzelné hůlky. Nad dveřmi stál nápis: Vybavení pro hrdiny – od antického dramatu až po science fiction. (Máme zboží i pro vedlejší postavy.)
Nápad se vstupováním do světa příběhů má velký potenciál, zároveň se však jedná o tvrdý oříšek. Více než kde jinde se zde musí dávat pozor na dodržování ustavené logiky a musí se počítat s tím, že se vždycky najde nějaký rejpal (třeba já). Když knižní poutník vstoupí do příběhu, může mu být ublíženo, stejně tak postavě z příběhu, když vstoupí do lidského světa. Knižní postava v lidském světě nestárne, ale zda člověk stárne v tom knižním, to není nikde uvedeno. V knižním světě platí zákony knižního světa (působí tam kouzla, lítají stíhačky a mluví zvířata). Tímto vzniká spousta otázek, které nemohu prozradit, aniž bych nevyzradila část děje. Ale až si knihu přečtete, určitě vás napadnou samy. Abyste mohli s čistým svědomím napsat Strážce příběhů, musíte znát hodně jiných děl. A tady jich autorka znala asi dost, ale pořád to nestačilo, protože já bych podle jí ustavených zákonů musela knihu skončit jinak.
„Zloděj se tu zase potlouká,“ vysvětlil mi Werther po cestě. „Víly ho objevily a varovaly mě. Jak to vypadá, je na cestě do Proměny.“
Jak jsem psala v úvodu, kniha je spíše pro náctileté, ale myslím, že hravě pobaví i starší generace. Je milá, oddechová a svěží. Směřovala bych ji ale spíše dívčí populaci, než chlapcům.
Hodnocení: 85 %
Autorka: Markéta Frydecká
Napsat komentář