Z bratra Šestého řádu se stal Pán věže

Koncept vyprávění se oproti prvnímu dílu změnil, nicméně román je i tentokrát rozdělen do pěti částí a každou z nich uvozují v Ich-formě psané a kurzívou odlišené zápisky Verniera, kronikáře Alpírského císařství, který padl do zajetí volarského generála a jeho ženy. V následujících kapitolách se pak hledisko vyprávění mění, už nesledujeme jen jednu dějovou linii (potažmo s Vernierem dvě linie) soustřeďující se na hlavní postavu Vélina Al Sorny. Reva, Vélin, Frentis a Lyrna rozvíjejí své vlastní příběhy, které se v závěru prolnou, když všichni jmenovaní spojí síly proti společnému nepříteli – Volarskému impériu.

Reva je nejdůležitější z nových postav. Věří v nebeského Otce, nikoli v Zemřelé jako stoupenci Víry, a jejím prvotním úkolem je pomstít smrt svého otce, Svatého rytíře, a najít jeho legendární meč. Bratr Frentis padl do rukou otrokářského volarského národa a byl uvězněn ve výcvikové jámě, kam si pro něj přišla bezejmenná žena, aby jí dělal doprovod na cestách. Vélin Al Sorna je po pěti letech propuštěn z alpírského žaláře a cestou do Varinsholdu, hlavního města Sjednoceného království, se střetne s Revou a ačkoliv ví, že jej, obávaného Temného rytíře, chce zabít, cvičí ji v boji. Po setkání s králem Malciem odjíždí se svou nevlastní sestrou do Severních provincií, kde má zaujmout místo Pána věže. Princezna Lyrna Al Nierenová míří se svou družinou do země Lonaků, aby s nimi jako vyslankyně království uzavřela dohodu. Takové jsou výchozí situace čtyř zdánlivě nesouvisejících příběhů.

Než se dílčí příběhy protnou a jejich hlavní postavy se setkají v cumbrélinském městě Alltoru, tou dobou obléhaném volarskou armádou, dojde k mnoha zvratům, které odhalí skutečnou moc nepřítele. Druhá část ságy je ještě krvavější než ta předchozí. Ani nedokážu spočítat, kolikrát čepel meče projela okem protivníka až do mozku – právě tento naturalistický popis použil Ryan v líčeních boje tolikrát, že se mi vryl do paměti –, kolik obětí padlo na jedné či druhé straně. Přitom to nejsou typicky pohádkové strany dobra a zla, ačkoliv volarská říše se svými Kuritaji cvičenými bezmyšlenkovitě a neomylně zabíjet připomíná právě zlo, které jinde ztělesňuje Mordor v čele se  Sauronem. Jenže i Sjednocené království na opačné straně má své odvrácené stránky, podlé zrádce a neschopné vládce.

Fyzickou sílu nadále doprovázejí magické schopnosti několika postav. U Vélina je to takzvaná píseň krve, kterou odhalí už během svých učednických let v řádu, a právě tento vzácný dar jej činí výjimečným. Podobně jako jiné fantasy ságy, má i tato významný etický rozměr, není jen povrchním plácáním o smyšlených válkách ve smyšleném světě. Válka se vždy jeví jako zbytečná a nesmyslná krutost. Ačkoliv milostné zápletky autor příliš nerozvíjí, podařilo se mu do knihy propašovat jeden lesbický vztah, který v příběhu působí trochu nepatřičně.

Jelikož postavy známé z úvodní knihy trilogie jsou roztroušeny nejen po Sjednoceném království, ale i po celém světě, zdá se volba střídavého vyprávění ze čtyř různých hledisek logická, znesnadňuje však orientaci v příběhu. A množství nových postav s všelijakými fantazijními jmény k přehlednosti zrovna nepřispívá. Nicméně v epickém příběhu tohoto rozsahu musíme s takovými čtenářskými překážkami počítat. Naštěstí je (stejně jako v Písni krve) na začátku připojena praktická mapa a na konci seznam postav. V další příloze jsou navíc popsána pravidla karetní hry Válečníkova lest, o níž se v knize opakovaně mluví (v prvním díle to byla pravidla Kešetu). Ideální je ovšem přečíst si obě dosud vyšlé knihy najednou, abyste nemuseli příliš tápat v paměti.

Stejně jako první kniha trilogie Stín krkavce končí i Pán věže otevřeně, v situaci plné nezodpovězených otázek, a nechává čtenáře v napětí, co bude dál. V napětí, které bude trvat zhruba rok, než vyjde v češtině závěrečný díl, v originále nazvaný Queen of Fire. Ačkoliv je tentokrát ještě náročnější pochytit všechny souvislosti a neztratit se v záplavě místních a osobních jmen, Anthony Ryan ve svém druhém románu dokazuje, že je skutečným mistrem ve svém oboru.

Hodnocení: 95 %

Autorka: Michaela Doubravová

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *