Ať už dáte přednost tomu, či onomu filmu, vězte, že ústřední hrdinové vám budou blíže, než si možná budete přát. Specifikum režijní práce Anthonyho Minghelly mimo jiné je, že postavy vybaví několika detaily, drobnokresbou, která je nejen polidšťuje, ačkoliv třeba páchají něco zlého, především z nich činí uvěřitelné bytosti. V obou případech však notně zatížené bolestí. Ne snad, že by Ripley i Cold Mountain nabízeli výlet pln depresivních výlevů a niterného pnutí, hrdinové jsou však čím dál bezmocnější proti soukolí Osudu. Je fakt, že v některých případech svému semletí jdou naproti, na stranu druhou se děj do značné míry zajímá i o jejich vzepření a snaze vydat se jinou cestou. Jenže to, co se na samém začátku příběhu rozpoutá, jako by vůbec nechtělo brát ohled. Na hrdiny, na nás.
A i když Talentovaný pan Ripley se pohybuje na pomezí dramatu a thrilleru a Návrat do Cold Mountain umně kombinuje melodrama s westernem, Minghellův scénář vstřebává tíhu antických tragédií. Jen zde schází nějaké božstvo či přímo tzv. deus ex machina, které by do příběhu vstoupilo a pohnulo jím. Za jednotlivé pády a šrámy si zde mohou jen a jen lidé, ať už hnáni potřebou být Někým (Ripley), nebo se zachránit, přežít či být milován (Cold Mountain). Dokonce by se chtělo říci, že Minghella v obou snímcích variuje motiv lidského monstra. U Ripleyho má mladík (Matt Damon) mimořádný talent vnímat okolní svět, a také jej napodobovat. Pohlcuje jej do sebe, mění se, protože má za to, že jen díky vypozorovaným detailům se z něj může stát někdo jiný, někdo lepší, někdo, na kom bude druhým záležet. Monstrózní proměna slušného chlapce – i přes několik obětí – však v sobě skýtá hluboký smutek. Samota tlačí a potřeba po sounáležitosti žene, jenže Osud pravděpodobně své mlýny nezastaví.
Romantická linie, dokonce místy opředena o humorné prvky, z Návratu do Cold Mountain chytne za srdce nejednu divačku. Láska zde má sympaticky naivní ztvárnění, skrze nevinnost ústřední dvojice (Nicole Kidman a Jude Law) jako by přišla z jiného žánru, tradičně hollywoodské romance, kde jde především pouze o překonání několika překážek. Vyprávěcí model Minghella zachovává, de facto je jeho film jedním kompaktním putováním. Příběhový vzorec postavený na cestě za naplněním lásky ale narušuje místy nečekaná krutost westernového žánru. Zlo může mít jiný kabát, než by se v samém počátku zdálo.
Není to však pouze scénář, ale spíše převedení idejí do prostoru – tzv. mizanscény, kdy barevnost, choreografie herců, využití kulis a rekvizit významným způsobem promlouvá k divákům. U Ripleyho jeho retro vzhled uklidňuje, aby pak o to šokující byly zvraty v ději a o to znepokojující náš pocit z existence hlavního hrdiny. U Cold Mountain romantizující velkolepost klasických hollywoodských titulů dostává zabrat, kupříkladu krutě estetizovanou válečnou vřavou, nebo naopak až ušpiněným realismem a jednoduchostí nasnímané pasáže, kdy hlavní hrdina zápasí s vůlí přeží.
Výše uvedené umocňuje kvalitní přepis a vydání na Blu-Ray discích. A ačkoliv tempo vyprávění může být pro některé diváky překvapivě pozvolné, Minghella očividně věděl, proč tak činí. Jeho pomalé spřádání sítě totiž má za následek intenzivní polapení diváka ve finále obou filmů.
Hodnocení Talentovaný pan Ripley: 85 %
Hodnocení Návrat do Cold Mountain: 90 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář