Robert Fulghum tentokrát netančí v tančírně Century, kde se odehrávala předchozí kniha – vydává se do Argentiny – do země, kde tento tanec plný vášně vznikal a kde je dodnes jedním z „vývozních artiklů“. Robert Fulghum se tam přijel naučit nejen tancovat, ale poznal tuto zemi a její lidi. Objevuje filozofii tanga, myšlení lidí a prostředí kolem sebe. Vypráví příběhy, třeba o tom, jak ho okradli na ulici nebo jak chodil na hodiny provazochodectví. Přemýšlí o všem, co k Argentině patří: o jejích dějinách, kultuře, mentalitě, nebo o diktatuře, která tam ještě nedávno vládla.
Vzpomínky na jedno dobrodružství nejsou klasickým románem, ani sbírkou povídek či fejetonů. Jsou sbírkou střípků, ze kterých Robert Fulghum skládá pestrobarevný, plastický obraz. Vysvětluje, že tango se neučí ze stařecké pošetilosti, ale naopak z vůle žít aktivní život až do konce. „Tančit budu až do konce svých dnů,“ říká na konci knihy a jak je u Fulghuma dobrým zvykem, nepíše to pro nic za nic. Svým příběhem a svým dobrodružstvím ukazuje, že stárnout se dá různými způsoby.
Od doby, kdy Robert Fulghum opustil svět krátkých fejetonů, které můžeme znát z dlouhé řady jeho knih (například Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské škole nebo Už hořela, když jsem do ní lehal) se věnuje delším textům. Napsal románovou pentalogii ve třech knihách Třetí přání a již zmiňovanou Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Svět krátkých fejetonů je bezpečnější, než prostor velkého románu. Poetika jeho příběhů si o malý prostor přímo říká a v knize o několika stech stranách nemusí vždy fungovat.
Zde se ale již po několikáté ukazuje, že Robert Fulghum dokáže poetiku svých krátkých textů uchovat i na prostoru románu. Má talent vtáhnout vás do svého prostředí tak intenzivně, že se vám těžko bude chtít pryč.
Vzpomínky na jedno dobrodružství, stejně jako předchozí knihy Roberta Fulghuma, hřejí. Je to kniha do deštivého počasí, která na malou chvíli váš svět udělá slunečnějším. Bez ohledu na to, jestli večer vyrazíte tancovat tango.
Hodnocení knihy: 90%
Autor: Tomáš Fojtík
Zdroj obrázku: Novascena.cz
Napsat komentář