d09b25ea

Vzpomínka, poslední útočiště mrtvých

Julesovi je teprve deset, když jeho rodinu postihne krutý osud. Se svými sourozenci, Martym a Liz, přijdou o rodiče, a tak musí vyrůstat na internátu. Jediným příbuzným, kterého občas mohou navštívit, je jejich teta. Přestože jde o sourozence, jsou velmi rozdílní. Se smrtí rodičů i životem na internátu se každý z nich vyrovnává po svém, a tak se od sebe rychle odcizí. Samotu Julesovi pomáhá překonat spolužačka Alva. Ani jejich přátelství ale netrvá věčně…

Román Na konci samoty je samoty opravdu plný. Jak samota vypadá? A jak se s ní vyrovnáváme? Na tyhle otázky příběh nepřímo pomocí příběhů jednotlivých postav odpovídá. Řekla bych ale, že ještě víc se v knize autor zabývá mezilidskými vztahy. Vztahy mezi sourozenci, přáteli a partnery. V neposlední řadě v příběhu najdeme silný aspekt odloučení. Ať už za ono odloučení může stěhování, ztráta kontaktu či smrt. I proto jsem jako název této recenze použila větu přímo z díla: Vzpomínka, poslední útočiště mrtvých. 

Pokud bych měla Na konci samoty shrnout, je příběhem o životě. O obyčejném životě plném zvratů, kterému se nevyhýbají smrt ani zklamání, ve kterém ale také najdeme spoustu šťastných momentů a období. I proto je příběh tak uvěřitelný a opravdový. Autor události nezveličuje a popisuje je bez zbytečných příkras. To ale neznamená, že by vás nemohly zasáhnout. Pro vás to možná nic neznamená, ale mě málokterá kniha rozpláče. Hádáte správně, téhle se to povedlo. 

Možná to je tím, že si mladý německý spisovatel Benedict Wells dokáže mistrně hrát se slovy. Ukazuje, že i jednoduchým jazykem může napsat poutavý příběh. Nedivím se, že byl tento román ověnčen Cenou Evropské unie za literaturu. Přesto ale v mém případě nešlo o knihu, kterou bych, jak se říká, přečetla jedním dechem. Není to totiž kniha se strhujícím příběhem, tahle vás dostane svou obyčejností. 

I když by se mohlo zdát, že jde primárně o smutný příběh, který poukazuje na fakt, že život není spravedlivý a jednou katastrofou nekončí, kniha jako celek vás pohladí po duši. Život totiž není jen černý nebo bílý a lidé dokáží překonat mnohé. Pokud se tedy máte chuť začíst do příběhu, který popisuje život takový, jaký je, je román Na konci samoty určený právě pro vás. 

Hodnocení:

Autorka: Michaela Vavřinová

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *