Abyste pochopili název knihy, Losí hovno (v originále Älgskit) je nejen výkal největšího zvířete mezi jelenovitými, které se vyznačuje masivní stavbou těla a lopatovitým parožím, ale švédština používá tento výraz i jako zvolání při největší souhře ošlivých a nepříjemných mrzutostí (nezřídkakdy se obé dostavuje ruku v ruce).
Torsten je muž ve středních letech, který po své pratetě zdědí statek uprostřed Švédska. Vzhledem k tomu, že zrovna hledá v životě nový začátek, rozhodne se na statek přestěhovat a spravovat své dědictví. Na ne úplně hladké cestě za novým životem potká stopaře Rainera, který velice (ne)přirozeným způsobem obrátí další dění doslova vzhůru nohama.
Jak se Torsten brzy dozví, svůj statek zdědil i se správcem, norským vojákem 2. světové války Björkem, jehož svérázný přístup k lidem Torstenovi hned ze začátku zhatí plány na poklidný život na venkově. A co teprve místní obyvatelé, kteří více než cokoli jiného touží jeho usedlost koupit, protože baží po válečném pokladu, který tam Björk údajně schovává?
Zkrátka, Torsten do Švédska odjížděl s představou, že v poklidu venkova napíše román pro muže o krizi středního věku. To ještě netušil, že se mu přímo před očima odehraje příběh plný zvratů, který by sám nikdy nevymyslel.
Jaká je hranice mezi zábavnou absurditou a absurditou, které už prostě nevěříte? Odpověď zní: individuální. Znáte ten středověký nástroj, kterému se říká skřipec? Přesně tak jsem si při čtení knihy připadala. Jakoby autor zkoušel, co všechno čtenář ještě vydrží. Nakládá mu jednu absurditu za druhou, utahuje a utahuje a pořád nemá dost. Do určité míry vás tahle hra baví. Do určité míry si říkáte: “Supr, konečně něco, co mě umí překvapit.” Pak ale, jakoby lusknutím prstu, se něco zlomí, a celá hra přestane být zábavná i příjemná. TEN moment nastane v závislosti na míře tolerance každého z vás. Někdo je odolnější, jiný citlivější.
Přiznávám dobrovolně a bez dalšího mučení (dnes už ho bylo dost), že na mě to ke konci bylo opravdu moc. Přesně dvacet jedna stran mi zbývalo ke 100% hodnocení. Bavila mě zápletka, bavil mě jazyk, dávalo to smysl, ale konec mi dojem z knihy trochu znepříjemnil.
Berte Losí hovno jako takový test. Snadno tak vyzkoušíte, co všechno vydržíte. A pokud chcete, dejte mi v komentářích vědět, jak daleko jste se dostali vy.
Držím palce!
Hodnocení: 80 %
Autorka: Jana Sklenářová
Napsat komentář