Za tímto úspěchem stála řada promyšlených kroků, osvícených osobností, ale zejména skvělé dlouhodobé plánování a výdrž při naplňování strategických plánů. Již od vzniku Státu Izrael v roce 1948 bylo zásobování vodou prioritou, kterou respektovaly nejen političtí představitelé, ale celý národ. V knize se podrobně dozvídáte o jednotlivých aspektech tohoto vývoje. Jak čerpá a upravuje vodu ze zvodní, studní, řek a Galilejského jezera, odsoluje mořskou vodu v nejmodernějších závodech, jak se hloubkovými vrty dostává k zásobám brakické vody, šlechtí rostliny, aby potřebovaly co nejméně vody. Buduje také vysoce efektivní čistírny odpadních vod a vyčištěnou vodu používá v zemědělství, používá kapkové zavlažování, podporuje inovace ve vodárenství, již od základních škol vychovává občany k šetření vodou… a to rozhodně není vše. Kromě technologických pokroků se dozvíte i o vlivu cenové politiky na spotřebu farmářů i obyčejných lidí, o problémech se sousedními státy, zahraniční politice i ekonomice. Víte, že např. ceny dodávané pitné vody do Jordánska a na palestinská území jsou nižší než v Izraeli?
Informace v knize jsou opravdu zajímavé a přitom dobře vysvětlené, takže i naprostý laik, který neví o vodárenství a zemědělství téměř nic, se do knihy bez problémů začte. Text je pečlivě opoznámkovaný a je možné si dohledat další informace o konkrétních tématech. Autor Seth M. Siegel se netají obdivem k tomu, co Izrael na tomto poli dokázal, kontroverzní části jsou zde tudíž spíš okrajově zmíněny. Občas se také nevyhne opakování některých témat (kapková závlaha), zatímco jiným se věnuje jen okrajově (vyvolávání srážek), jinak jde ale o dobře strukturovaný text, který vás nezahltí technickými detaily. V knize je předmluva ministra zemědělství Mariana Jurečky, osobně bych ale uvítala i podobnou knihu o stavu v České republice. Kolik procent vody prochází čistírnami odpadních vod a kolik jí znovu využijeme? Platí zemědělci reálné ceny vody? Jak je to u nás s kapkovou závlahou?
„Kapkové zavlažování samo o sobě lidem nezajistí více pitné nebo užitkové vody. Ale celosvětově platí, že zemědělství spotřebovává zhruba sedmdesát procent všech vodních zdrojů. Pouhých deset procent vody používáme na pití, k vaření a pro osobní hygienu. Pokud některá země dokáže snížit spotřebu vody v zemědělství o pouhých patnáct procent, což je s využitím kapkového zavlažování snadno splnitelný cíl, zůstane ušetřená voda lidem, kteří jí najednou mohou mít minimálně dvakrát tolik, než mají k dispozici v současné době.“
Nedostatek vody u nás není velkým tématem, které bychom často vídali v médiích nebo v politických programech. Dopady globální krize ale postupně pocítí téměř každý, v konečném důsledku totiž problémy postihnou a změní šedesát procent zemského povrchu. Izraelský příklad by měl být inspirací nejen pro státy, které se suchem a omezenými vodními zdroji bojují již nyní.
„Svět by měl pohlížet na Izrael jako na výzkumnou laboratoř, ale také jako na inspiraci. Když můžeme něco takového dokázat u nás, uprostřed pouští, může to dokázat každý.“
Hodnocení: 85 %
Autorka: Monika Havlasová
Napsat komentář