Vlak dětství a (bez)naděje

Jak snadno může člověk o všechno přijít? To ví sedmnáctiletá Molly víc než dobře. Osud si s ní nepěkně zahrál a ona po smrti otce putuje od jedné pěstounské rodiny ke druhé. Když je přistižena při krádeži a odsouzena k padesáti hodinám veřejně prospěšných prací, bere svůj úděl jako nutné zlo. Náhoda ji však přivede do domu jednadevadesátileté Vivian Dalyové. Na první pohled nudný úklid podkroví se brzy změní v něco zcela nečekaného – mezi starou paní a uzavřenou dívkou se začne vytvářet zvláštní pouto. Stejně jako Molly i Vivian přišla v dětství o rodiče. A co víc, patřila ke skupině osiřelých dětí, které byly na konci dvacátých let poslány charitativní organizací z rušného New Yorku na americký Středozápad. Putovaly tam ve víře, že najdou nový domov, netušily však, že mnohé z nich čeká jen tvrdá dřina a otrocká práce…

Zajímavé téma, rychlý spád, propracované postavy i svižné dialogy, které udávají románu svěží tempo – to jsou nejsilnější stránky Vlaku naděje americké spisovatelky Christiny Baker Klineové. Autorka, kterou k napsání knihy inspirovalo pátrání po vlastní rodinné historii, se v něm zaměřuje na jednu z méně známých stránek americké historie. Vivianino vyprávění je tak fikcí pouze zčásti – tzv. vlaky naděje skutečně existovaly. Mezi lety 1854 až 1929 přepravily přes 200 000 sirotků. Děti, často potomci irských imigrantů, cestovaly za nejistou budoucností z východního pobřeží na Středozápad, kde je někteří z “náhradních rodičů” využívali spíše jako neplacenou pracovní sílu.

Takový je koneckonců i osud hlavní hrdinky románu. Klineová přisuzuje Vivian trpké dětství i dospívání plné obav, a bezděky tak mapuje životní příběhy mnoha skutečných pasažérů vlaků naděje. Jak Vivian, tak Molly jsou přitom postavy, ke kterým nelze necítit sympatie. Klineová z nich vytvořila skutečné osobnosti, plnokrevné charaktery, které sice ne vždy jednají správně, jejich chování je však s ohledem na okolnosti pochopitelné. Zcela nový rozměr dodává románu i skutečnost, že Vivianin osobní příběh se odehrává na pozadí historických událostí – jsme tak svědky jak velké hospodářské krize, tak i dramatických událostí 2. světové války. Díky dvěma odlišným časovým rovinám (román se odehrává jednak ve třicátých letech, a jednak v roce 2011) získáváme i tolik potřebný nadhled a objektivitu.

Jednoduše řečeno, Christina Baker Klineová napsala hluboce lidské vyprávění. Vyprávění o ztrátě a druhých šancích. Vyprávění o různých podobách dětství. Vyprávění o tom, jak těžké je najít místo, které by se dalo nazvat jedním slovem – domov.

Hodnocení: 95 %

Autorka: Michaela Matějů