http://kariera.luxor.cz/

Viktoriánský románový opus hodný Nobelovy ceny

5. 12. 2014 v 12.34

Michel Faber, nizozemský spisovatel, který rozhodně zasluhuje daleko větší pozornost, než se mu dostává, napsal opravdový románový skvost.

Kniha nás přivádí do viktoriánského Londýna. Není ale barevná a voňavá, nečeká s nadšením na přelom století. Smrdí, krvácí, je nemocná a šedivá. Alespoň ta část, do které nám nechává Faber nahlédnout – čtvrť prostitutek. Hlavní hrdinka Sugar je devatenáctileté děvče provozující nejstarší řemeslo světa pod přísnou bordelmamá. Sugar splní mužům každé přání a navíc díky své sečtělosti dokáže naslouchat a diskutovat. Představuje tím výbušnou kombinaci. Když ji navštíví dědic londýnského voňavkářství William Rackham, chopí se Sugar příležitosti a rozhodne se ze světa ulice nadobro odejít.

Střet dvou protikladů, ulice a aristokracie, ale nemůže proběhnout bez problémů, stejně jako v té chvíli probíhá několik dalších londýnských konfliktů. Konzervativní kruhy reprezentované Williamovým bratrem, knězem Henrym, se snaží do ničeho nevměšovat, aristokratické dobrovolnice se ale snaží padlým ženám pomoci a zařídit jim lepší život. Bez ohledu na to, zda to všechny chtějí, protože jsou i takové, které vyměnily naprosto nelidské podmínky továren té doby za pohodlnější noční práci.

Michel Faber má neuvěřitelný dar vyprávění. Ani jednou se nepozastavíte nad zbytečným slovem, vše má své vycizelované místo. Připomíná velké romány Honoré de Balzaca nebo Charlese Dickense, jen je otevřenější. Zmínění pánové by se ve své době nejspíš neodvážili napsat o antikoncepčních praktikách prostitutek, nebo o souložích tak naturalisticky a pornograficky. Nevídaný je i způsob vyprávění. Celým příběhem nás provází postava, která si s námi povídá a hraje si s námi, mluví na nás, ptá se na náš názor (přirozeně bez odpovědi) a na konci vyprávění nás prostě jen opustí. Jakoby měla ještě řadu věcí na jazyku, ale už nám to nechce prozrazovat. I tak vám toho ale předvede dost – dost na to, abyste tři noci nespali a snažili se dočíst do konce.

O skvostu rozhodně svědčí i fakt, že překladatel Viktor Janiš text „piplal“ dlouhých 9 let. Nutno dodat, že on, korektorky i editorky odvedly naprosto famózní práci. V celém románu nenajdeme jedinou chybičku, a to je dneska poměrně vzácnost i v kratších knihách, natož v devítisetstránkovém opusu. 

Hodnocení: 100 %

Autorka: Anna Březinová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Viktor Janiš – 8. 12.
My zatím víme o jednom zatoulaném písmenku na str. 837. Ví-li pozorní čtenáři o něčem jiném, nechť mi určitě pošlou mail na karakedi@gmail.com. Předem díky.
Anna – 8. 12.
Pozorný čtenář: recenzentka samozřejmě četla pořádně, takže jestli jsem chybu přehlédla, omlouvá mě jen pohlcení knihou. Přesto si myslím, že se počet chyb v poměru k počtu slov limitně blíží nule, což je u tak rozsáhlé knihy obdivuhodný výkon.
Pozorný čtenář – 7. 12.
"V celém románu nenajdeme jedinou chybičku, a to je dneska poměrně vzácnost i v kratších knihách, natož v devítisetstránkovém opusu." Už na této poznámce je vidět, že autorka recenze knihu nečetla pořádně. Chyba tam samozřejmě je.

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím