Vesnický román s nádechem magična

Podhorská vesnice, snad druhá polovina 19. století. Osudy rodiny Halajů, matky Hany, jejíž manžel se ztratil v Americe, životy jejích synů Imra a nemanželského Matěje a jejich rodin. Vše začíná za jedné mimořádné bouře, která s nevídanou silou zasáhne vesnici a poměry u Halajových změní od základů. Chalupníkovi Matějovi a jeho ženě Julce se po několika nezdařených pokusech za dramatických okolností narodí vysněné dítě, dcera Ida. V jejich stodole ve stejný čas zemře mladá cikánka, která se tu odnikud zjevila uprostřed největšího hromobití i se svou malinkou dvouměsíční holčičkou. Malé cikánečky se ujme Matějův bratr Imro se ženou Zunou, kteří nemají vlastní děti, a pojmenují ji Róza. Róza je velmi zvláštní dítě, dítě s fialovýma očima, jejím otcem není žádný smrtelník, ale Nikdo, rozplétač myslí, duch, který pomáhá lidem odejít v klidu na věčnost. Imro se s jejím příchodem ze začátku nemůže smířit, ale Róza přinese do domu nečekanou radost. Pomůže i Matějově rodině, dcera Ida se totiž narodila hluchoněmá, Róza s ní ale umí mluvit beze slov a dokonce spolu vytvoří zvláštní posunkový jazyk, aby s Idou mohli mluvit i ostatní. Postupně se před námi, kromě životů příslušníků rodiny, odkrývají další osudy – vesnického blázna, kořenářky Jolany, rychtářova syna, kterého se kvůli násilnému chování bojí celá ves a dalších. Každodenní tvrdý život, drobné radosti, velké starosti, milostné poblouznění, těžká nemoc, to vše na 366 stránkách, které vám utečou jakoby nic.

Tahle kniha se totiž čte sama. Začtete se, hodiny utíkají a vám je najednou hrozně líto, že už je opravdu pozdě a musíte jít spát. Je to napínavé, vůbec není jasné, jak kniha dopadne, zároveň ale vše tak klidně a opojně plyne, že chcete s hrdiny ještě chvilku pobýt… V jednu chvíli vás zaujme vzpomínání staré matky na to, jak se po odchodu manžela do Ameriky stala kojnou malého knížecího synka a jak pěkné chování mladého pána vyústilo v narození nemanželského Matěje, vzápětí vás dostane líčení vášnivého, ale nebezpečného a zakázaného vztahu Matěje ke své švagrové, nebo těžký život mentálně postiženého vesnického blázna Vila, kterého ostatní děti týrají. Láska, zrada, vášeň, ale i pomoc, přátelství, spravedlnost, vztah k Bohu, to vše je tu citlivě namícháno. A nad tím vším se vznáší fialový mrak Nikoho, který se chová trochu jako Smrť v Pratchettovi a se kterým si může Róza povídat…

Vykupitele duší napsala slovenská spisovatelka Iveta Pačutová, byl to v jejích 52 letech literární debut. A debut velmi úspěšný, kniha zaznamenala na Slovensku velký ohlas, pokřtil ji (a nikoli šampaňským, nýbrž senem) dokonce budoucí slovenský prezident Andrej Kiska. O výborný překlad do češtiny se postaral známý literární historik a překladatel ze slovenštiny Miroslav Zelinský. V rámci reklamní kampaně při uvedení knihy na trh (nakladatelstvím Knihovnice.cz) byl Vykupitel duší srovnáván s Žítkovskými bohyněmi, mě ale spíš sedí třeba srovnání s Jozovou Hanulí od Květy Legátové. Každopádně tohle téma se aktuálně moc nenosí a i proto působí kniha trochu jako zjevení. Já osobně jsem si čtení opravdu užila, jednu výtku ke knížce ale mám, a to k přebalu – přijde mi opravdu kýčovitý. Styděla jsem si něco takového otevřít v metru, co by si o mně lidé pomysleli? Že čtu červenou knihovnu? A problém mám i s tím věnovat někomu knihu k Vánocům. Vím o pár kamarádkách, kterým by se určitě líbila, ale už vidím to zděšení po vybalení dárku z vánočního papíru… Slovenský přebal se nese ve stejném duchu, ale je přece jen o něco snesitelnější…

Hodnocení: 90 %

Autorka: Hana Kubíková

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *