Milý čtenáři,
dříve, než budete pokračovat ve čtení této recenze, udělejte mi tu radost a pusťte si tuhle písničku. Poslouchám ji totiž právě teď, při psaní těchhle řádků a přišlo mi správné se o tu atmosféru podělit. Nalaďte se, ať můžeme začít.
Velký Gatsby. Řekla bych, že se najde málokdo, kdo by z povinných osnov doporučené literatury neznal alespoň základní kostru příběhu Francise Scotta Fitzgeralda. O dost méně je však těch, kteří přečetli stránku po stránce, větu po větě. Vzkaz ode mě? Lidi, neblbněte. To, že byla kdysi součástí učebnic, neznamená, že se s ní unudíte k smrti, právě naopak. Jsem dokonce přesvědčená, že mnohé z vás překvapí, jak dokáže zaujmout. Vím, o čem mluvím, také jsem na ni změnila názor teprve před pár hodinami.
Osudy tří hlavních postav Nicka Carrawaye, Daisy Buchananové a Jaye Gatsbyho se odehrávají ve 20. letech 20. století v New Yorku. Jen si to představte: poválečná euforie, jazz, levný alkohol a divoké večírky. V tom všem se odráží společenská situace v tehdejší Americe, která vyhrocovala rozdíly mezi sociálními vrstvami. Jednou z těch, kteří si žijí svůj pseudo-americký sen na vysoké noze, je i Daisy, vzdálená příbuzná Nicka Carrawaye, vypravěče příběhu. Jay Gatsby, Nickův soused a velice vlivný muž, kterého nikdo pořádně nezná a který je pro všechny velkou záhadou. Nick se s Gatsbym seznámí a brzy zjišťuje, že si jej Gatsby nevyhlédnul jen tak náhodou. Jay a Daisy měli před jeho odchodem do první světové války vážnou známost, která byla z nevysvětlených důvodů ukončena svatbou Daisy s jiným mužem. Díky Nickovi se ti dva po letech setkávají a začínají navazovat tam, kde naposledy přestali. Postupně však přichází komplikace, které jsou spojeny s Daisyinou přelétavou povahou a vše je až absurdně dohnáno do maximálně vyhrocené situace.
„… Gatsby věřil v to zelené světlo: vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Dnes nám unikla, ale nevadí – zítra popoběhneme rychleji, rozpřáhneme paže dále… A jednoho krásného rána –
A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.“
A moje reakce? Řekla bych, že celkem předvídatelná. Nemám ráda Daisy a už vůbec ne nic z toho, co představuje. Vnitřně mě ničí, když si člověk neumí vážit toho, že ho má někdo rád, a ona je přesným příkladem toho, jak bezpečně pohřbít veškeré city a minulost. Doslova. Na druhou stranu byla postavou, jejíž chování jsem sledovala nejpodrobněji a která mě vždycky donutila přemýšlet. To se o těch dalších říct nedá.
Nastal čas, abych po všech těch velkých řečech na začátku přiznala barvu. Ukažme si na ni, podvádí. To, co se vám doposud jevilo jako recenze na knihu, je ve skutečnosti recenze na audioknihu. Velký Gatsby mi v sympatickém podání Filipa Čapky zkracoval mé každodenní cesty metrem do práce a z práce a byl mi věrným společníkem při večerních procházkách. Psaní bakalářky mi momentálně bere veškerý volný čas, takže poslech audioknihy mi plně vyhovoval. Ke knize se časem určitě vrátím, ale občas není na škodu vyzkoušet i něco nového. Co myslíte vy? Já dávám audioknize Velký Gatsby 90 %.
Hodnocení: 90 %
Autorka: Jana Sklenářová
Napsat komentář